Gramatika

Zde s postupem času naleznete gramatické prezentace, které jinak v kurzu poskytuji zdarma jako studijní materiál. Ti z vás, kteří z jakýchkoli důvodů nemají možnost hodiny navštěvovat, se tedy alespoň touto formou mohou zdokonalovat ve znalostech angličtiny. Materiály budou řazeny tak, aby dávaly alespoň nějakou logickou návaznost, tedy od samotných základů (abeceda, slovosled...) až po pokročilejší jevy (např. užívání sloves KEEP a WONDER, předpřítomný čas, trpný rod...), na jejichž pořadí potom už tolik nezáleží. 

Důležité je také si uvědomit, že v hodinách gramatika nepadá jen tak z nebe, jako se to často děje v klasických hodinách (na úvody typu "tak dnes budeme probírat předpřítomný čas" u nás nehrajeme), nýbrž vychází z kontextu aktuálně probíraného příběhu. Zkušenost mi dokazuje, že je mnohem efektivnější, když se se stejnými gramatickými jevy v různých textech opakovaně setkáváte (což vám zde bohužel zprostředkovat nemohu) - pak už často ani není nutný samotný výklad, a studenti si dané jevy přesto (a mnohdy i lépe) zafixují.

English alphabet - Anglická abeceda

A [ej] B [bí] C [sí] D [dí] E [í] F [ef] G [dží] H [ejč] I [áj] J [džej] K [kej] L [el] M [em] N [en] O [ou] P [pí] Q [kjú] R [ár] S [es] T [tí] U [jú] V [ví] W [dabljú] X [ex] Y [váj] Z [zed]

Poznámka k výslovnosti písmen V a Y: V se vyslovuje bez přízvuku (jako když v češtině říkáme, že někdo něco ), zatímco Y naopak s přízvukem (vyslovuje se stejně jako otázka "Why?")

Poznámka k výslovnosti písmena Z: V britské angličtině se vyslovuje tak, jako v abecedě výše (tedy /zet/), ale v angličtině americké se vyslovuje /zí/

POZOR na výslovnost písmen G a J!!! Hodně se českým studentům plete!! Takže raději ještě jednou:    

G se vyslovuje /dží/ a J se vyslovuje /džej/

POZOR dejte také na trojice E, I, A a U, V, W

                              Pomocné zkratky k zapamatování výslovnosti některých písmen

                                                 DJ                          USA

                                                 FBI                        MTV

                                                 CIA                       Y.M.C.A.

                                                 NCIS                      CD 

                                                 BBC                       DVD

                                                  VIP                       BC (Before Christ) - př.n.l., př. Kr.

                                                 HBO                     DIY (Do It Yourelf) - síť obchodů pro kutily

Pozn.: Pokud je nějaké písmeno ve slově dvakrát, "znásobíme" ho pomocí slova DOUBLE (double L - dvě L)

                                                        Otázky na pravopis slov

               How do you spell that? - Jak se to píše?

               How do you spell the word...? - Jak se píše slovo...?

Samozřejmě je možné si místo THAT dosadit konkrétní předmět:

              How do you spell your e-mail adress? - Jak se píše vašeemailová adresa?

Odpověď většinou začíná na IT'S

                A: How do you spell your surname? (Jak se píše vaše příjmení?)

                B: It's M-U-double L-E-R

Pozn.: Od slovesa SPELL je odvozeno podstatné jméno SPELLING (= pravopis, hláskování).


Zajímavostí může být, že některá písmena v anglické abecedě vlastně znamenají celá slova, jelikož se stejně vyslovují.

                                                    B - be (být), bee (včela)

                                                    C - see (vidět), sea (moře)                                                                             

                                                     I (já)

                                                    T - tea (čaj)

                                                    U - you (ty/vy/)

                                                    Y - why (proč).

Zájmena - Pronouns

  Osobní (Podmětná),  Přivlastňovací (nesamostatná / samostatná), Předmětná -"Pádový tvar", Zvratná

            I (já)                                                  My/Mine                                         Me                  Myself          

           You (ty)                                            Your/Yours                                      You                 Yourself

            He (on)                                            His                                                  Him                 Himself

            She (ona)                                        Her/Hers                                         Her                 Herself

             It (ono)                                            Its                                                    It                     Itself

            We (my)                                          Our/Ours                                         Us                   Ourselves

            You (vy/Vy)                                     Your/Yours                                      You                 Yourselves   

            They (oni)                                        Their/Theirs                                   Them              Themselves   

                                      Zájmeno I se jako jediné píše VŽDY s velkým písmenem !!

I am very good at English, but I am terrible at Maths - Hodně mi jde angličtina, ale jsem hrozný v matematice

Pokud chceme říci "Já a někdo jiný...", můžeme použít buď I nebo předmětný tvar me. V angličtině z důvodu slušnosti dáváme I nebo me až na druhé místo (my uncle and I / me - můj strejda a já).

Verze s předmětným tvarem me se velmi často používá v neformální angličtině, kde se také používá na prvním místě (me and my uncle).

Nutno také dodat, že ve skutečné češtině se v kontextu celých vět tato spojení nepřekládají (nebo by se alespoň neměla překládat) doslova jako já a můj strejda jsme šli nakoupit (realita filmových dabingů však bývá často znepokojivě odlišná), nýbrž pomocí předložky S/SE (se strejdou jsme šli nakoupit).

Zájmeno YOU se v angličtině používá i ve všeobecném významu (něco je potřeba udělat, něco se nemusí udělat apod.), podobně jako v němčině podmět man či v češtině člověk.

You need to know these things to fit in − Je potřeba tyhle věci znát, abys zapadla / Člověk musí tyhle věci znát, aby zapadl (= potřebuješ znát tyhle věci)

You don't have to be an expert to say this − Člověk nemusí být odborník, aby tohle mohl říct (= nemusíš být odborník, abys tohle mohl říct)

                                                       Poznámky k přivlastňovacím zájmenům

1. S nesamostatnými přivlastňovacími zájmeny (my, your...) používáme podstatná jména (my car, your dad...), ale po samostatných přivlastňovacích zájmenech (mine, yours...) se již podst.jméno použít nesmí (často tato zájmena ukončují věty) !!

                                       A: Whose bag is this? (Čí je to taška /aktovka?)       

                                       B: It´s mine (Moje)

                  Z tabulky např. vidíme, že zájmeno  HIS se používá oběma způsoby

                                         It's his cat.  
                                         A: Whose cat is this?   
                                         B: It's his.                             

2. V angličtině neexistuje překlad českých zájmen svůj, svoje, svého atd. Nahrazují se přivlastňovacím zájmenem toho daného podmětu (má velmi rád svého psa - he likes his dog very much).

Předmětná zájmena v angličtině můžeme jako pomůcku porovnat se zájmeny, která v češtině používáme po 2., 3., 4., 6. a 7. pádu (1. pád již mají "zabraný" podmětná zájmena a 5. pádem pouze oslovujeme). Pro všechny tyto pády používáme jeden a ten samý tvar toho daného zájmena. Jako příklad nám poslouží tvary zájmena I:

They went there without me - Šli tam beze (šli tam BEZ KOHO, ČEHO - v češtině druhý pád)   

She gave me a present - Dala mi dárek (dala dárek KOMU, ČEMU - v češtině třetí pád)

They were pleased to see me at school again after long time - Byli rádi, že po dlouhé době zase vidí ve  škole (vidí KOHO, CO - v češtině čtvrtý pád)

Why on Earth are they always talking about me? - Proč o proboha pořád mluví? (mluví O KOM, O
ČEM - v češtině šestý pád)

One of my classmates went to the cinema with me - Jedna moje spolužačka se mnou šla do kina. (šla S KÝM, ČÍM - v ČJ sedmý pád)

Pozn.: Toto porovnání nám může sloužit opravdu JEN JAKO POMŮCKA, obecně musíme respektovat skutečnost, že angličtina na rozdíl od češtiny pády nerozlišuje.

Zvratná zájmena se užívají, když se ve větě shoduje podmět s předmětem. Do češtiny se překládají výrazy jako "se, si, sebe sama"

Steve introduced himself to his collegues - Steve se představil kolegům (představil sám sebe)

You can see yourself in a mirror - Můžeš se vidět v zrcadle

                                                                 Ukazovací zájmena

                                                  this = toto, tento, tato
                                                  these = tyto, tito, tato
                                                  that = tamto, tamten, tamta
                                                  those = tamty, tamta, tamti / támhleti

U ukazovacích zájmen se samozřejmě nerozlišují rody, důležité je, zda se jedná o číslo jednotné (this cat, that child), nebo množné (these houses, those teachers). Pomůckou může být, že THIS a THAT se vyslovují krátce, kdežto THESE a THOSE dlouze.

                                                                Zástupné zájmeno ONE(S)

Toto tzv. zástupné zájmeno se velmi často používá v běžné konverzaci. Zástupné se mu říká proto, že zastupuje (= nahrazuje) podstatné jméno. Důvod jeho používání je jednoduchý - abychom
zbytečně neopakovali předmět první věty v souvětí, v druhé větě ho nahradíme zástupným zájmenem.

A: Would you like to buy this brown jacket? (Chtěl/a byste si koupit tohle hnědé sako?)

B: No, I prefer the black one (Ne, radši to černé)

Vidíte, že podmět z první věty - JACKET - byl v druhé větě nahrazen zástupným zájmenem ONE, abychom zbytečně neopakovali právě slovo JACKET.

Our school bought new computers, so they are supposed to be better than the old ones - Naše škola koupila nové počítače, takže se předpokládá, že budou lepší než ty staré

Ten samý princip, jen v množném čísle. Podmět první věty - COMPUTERS - byl v druhé větě nahrazen zástupným zájmenem ONES.

Viz také prezentace "Question words (WH-Questions)" a "Přivlastňovací pád".

Sloveso BÝT

Sloveso BÝT (v angličtině BE) je prvním slovesem, které se vůbec žáci učí, a to v jakémkoli jazyce. Také ale platí, že snad ve všech jazycích je toto sloveso nepravidelné (spolu se slovesem MÍT), a musíme se ho tedy naučit tak, jak je.

            sg. (=singulár, jednotné číslo)                                                  pl. (= plurál, množné číslo)

            1. I am (já jsem)                                                                          1. We are (my jsme)

           2. You  are (ty jsi)                                                                       2. You are (vy jste)

           3. He, She, It is (on, ona, ono je)                                               3. They are (oni jsou)

Všimněte si, že pro druhé osoby obou čísel se v angličtině používá jeden výraz: "you" (který se používá též k vykání).

                                                            Stažené tvary

                                                      I am... → I'm...

                                                     You are... → You're...

                                                     He, She, It is... → He's, She's, It's...

                                                     We are... → We're...

                                                     They are... → They're...

                                                           Otázky a zápory

Otázky se tvoří tzv. inverzí, tj. přehozením podmětu a pomocného slovesa, v tomto případě tedy příslušného
tvaru slovesa BE. Není na tom tedy nic těžkého:

                                                          I am... → Am I...?

                                                         You are... → Are you...?

                                                         He, She, It is... → Is he/she/it...?

                                                         We are... → Are we...?

                                                         You are... → Are you...?

                                                         They are...? → Are they...?

                                      Jak vidíte, v otázkách se stažené tvary NEPOUŽÍVAJÍ !!!

V záporných větách je slovosled stejný jako ve větách oznamovacích, akorát zde ke tvaru slovesa BE přidáváme ještě zápornou částici NOT. Vznikne nám tedy následující:

                                                         I am... → I am not...

                                                        You are... → You aren't... (aren't = are not) / You're not...

                                                        He, She, It is... → He/she/it isn't... (isn't = is not) / He's not...

                                                        We are... → We aren't... / We're not...

                                                        You are... → You aren't... / You're not...

                                                        They are... → They aren't... / They're not...

POZOR - Samotné tvary slovesa BE nepoužíváme, když říkáme, kde se něco nachází, nebo že něco
existuje. Jedná se o častou chybu, vznikají pak věty typu:

                                                 On the table is a book.

                                                 Are people who don't like dogs.

Takto však sloveso BE v angličtině nepoužíváme. Místo něj v obou výše zmíněných významech
používáme vazbu THERE IS / THERE ARE.

                                                On the table there is a book / There are people who ...

Další informace o vazbě THERE IS naleznete v prezentaci "Časté chyby: Slovesa BÝT a MÍT"

Sloveso MÍT

                                                                 Britský způsob použití

                                 Sloveso MÍT se v britské angličtině řekne HAVE GOT.

                                                          I have got a dog - Mám psa

Tvar have got je stejný pro všechny osoby kromě 3.os.č.j. - He, She, It + somebody (someone), anybody (anyone), everybody (everyone), nobody (no-one / no one), kde se používá tvar has got.

Otázky se tvoří pomocí inverze, tj. přehození podmětu a pomocného slovesa:

                                                  I have got... → Have I got...?

                                                  You have got...→ Have you got...?

                                                  He, She, It has got... → Has he, she, it got...?

                                                 We have got... → Have we got?

                                                 They have got... → Have they got...?

                                                                  Stažené tvary

                                                  I have got... → I've got...

                                                  You have got → You've got

                                                  He, She, It has got → He's got, She's got, It's got

                                                  We have got → We've got

                                                  They have got → They've got

                                    Jak vidíte výše, v otázkách se stažené tvary NEPOUŽÍVAJÍ !!!       

V záporných větách je slovosled stejný jako ve větách oznamovacích, liší se jen tím, že zde
k pomocnému slovesu přidáváme zápornou částici NOT. Vznikne nám tedy následující:

                                                   I have got... → I haven't got... (haven't = have not)

                                                   You have got... → You haven't got...

                                                   He, She, It has got... → He, She, It hasn't got... (hasn't = has not)

                                                   We have got, They have got... → We haven't got, They haven't got...

                                    Americký způsob použití (v současné AJ stále používanější)

Vynechává se částice GOT, sloveso MÍT se tedy v infinitivu řekne pouze HAVE. Stejně jako v britském způsobu se ve 3.os.č.j. používá tvar HAS - jen - bez částice GOT.

- POZOR - Pokud používáme sloveso MÍT tímto způsobem, nemůžeme použít stažené tvary !!

I have a dog and a cat (nikoli I've a dog and a cat)

My dad has a pool in the garden (nikoli My dad's a pool...)

- POZOR - Otázky a zápory se tvoří odlišným způsobem, než jak jsme zvyklí z britské angličtiny!

Otázky se tvoří pomocí slovesa DO, které "předsuneme" před podmět. Ve 3.os.č.j. se používá tvar DOES. V minulém čase se pro všechny osoby používá tvar DID. Sloveso MÍT zůstává v zákl. tvaru.

                                                     I have... → Do I have...?

                                                     You have... → Do you have...?

                                                     He, She, It has... → Does he, she, it have...?

                                                     We have, They have... → Do we have, Do they have...?

Záporné věty se tvoří pomocí záporného tvaru slovesa DO, tedy DON'T, ve 3.os.č.j. DOESN'T (v minulém čase pro všechny osoby DIDN'T). Sloveso MÍT opět zůstává v zákl. tvaru.

                                                       I have... → I don't have...

                                                       You have... → You don't have...

                                                       He, She, It has... → He, She, It doesn't have...

                                                       We have, They have... → We, You, They don't have...

Vyberte si ten způsob, který vám bude více vyhovovat. Jen se prosím snažte nekombinovat ho s tím druhým.

V obou "angličtinách" se používají tvary slovesa HAVE (nikoli HAVE GOT) ve vazbách, jako např.
have breakfast/snack/lunch/dinner, have (take) a shower/a bath, have (take) a rest/a break, have (take) a look, have a good time...

My mum usually has lunch at about 1 p.m. - Moje máma většinou obědvá okolo jedné hodiny odpoledne (nikoli has got lunch)

I don't usually have a shower in the morning - Obvykle se ráno nesprchuji (nikoli have got a shower)

I need to have a little rest now. I'm exhausted - Potřebuji si teď trochu odpočinout. Jsem vyčerpaný (nikoli have got a little rest)

Tyto vazby lze použít i v dynamickém (průběhovém) významu (I am having a shower / We are having a good time), na rozdíl od klasického významu slovesa HAVE, tedy MÍT (VLASTNIT) → I have a dog (nikoli I am having a dog).

Sloveso HAVE je také využíváno ve vazbě HAVE TO (= muset), která může mít také tvar HAVE GOT TO (z kterého vznikla hovorová zkrácenina GOTTA).

Časté chyby: Slovesa BÝT a MÍT

V této prezentaci se vám pokusím představit nejčastější chyby, které "vytvářejí" studenti angličtiny se slovesy BÝT a MÍT. Jedná se o naprosto základní chyby, kterých by se student angličtiny rozhodně neměl dopouštět. Na tyto chyby neexistuje žádná pomůcka, člověk se je zkrátka musí odnaučit.

1. MÍT hlad, žízeň

V češtině říkáme, že MÁME hlad, v angličtině ovšem nemůžeme říci "I have a hunger",
jelikož je to naprostý nesmysl. Jednou z prvních věcí, kterou se žáci učí, je že "mám hlad" se řekne "I am hungry", čili v angličtině vlastně říkáme "jsem hladový". S žízní je to stejné - opět "be thirsty" - být žíznivý

2. MÍT barvu

Stejné je to i s barvou. V češtině můžeme říci, že něco MÁ nějakou barvu. V angličtině to ovšem nejde - nemůžeme říci např. The car has a blue colour, to je nesmysl. V angličtině vlastně říkáme, že něco JE nějak barevné - The car is blue

3. MÍT svátek (nameday), narozeniny (birthday)

V češtině opět MÁME svátek/narozeniny, v angličtině říkáme vlastně, že JE něčí svátek/JSOU něčí narozeniny (My birthday is on 17th June)

4. MÍT náladu (nálada = mood)

V češtině MÁME náladu, v angličtině JSME v náladě (We are in a good mood)

5. MÍT strach/obavy/starosti

V češtině tyto stavy MÁME, v angličtině SE strachujeme/obáváme (We are worried; We are afraid of spiders). Pokud bychom však chtěli vyjádřit, že z něčeho máme fóbii, tak tam již sloveso MÍT používáme (She has an arachnophobia)

6. MÍT moc práce

V češtině opět tu práci "vlastníme", v angličtině JSME zaneprázdněni (We are busy). Pokud ale zvolíme jiný způsob vyjádření - že nemáme moc času - tak sloveso MÍT používáme (I haven´t got much time)

7. MÍT pravdu

Toto spojení je opět v češtině správné. V angličtině však nemůžeme použít HAVE THE TRUTH, nýbrž spojení tvaru slovesa BÝT a příd.jm. RIGHT (opak − tedy nemít pravdu − vyjádříme spojením BE WRONG)

                                          I think you're wrong − Podle mě nemáš pravdu

Zde je dobré upozornit ještě na jednu chybu, související se slovy "pravda" / "pravdivý". V ČJ říkáme, že něco je PRAVDA (podst.jm.), v angličtině však používáme příd.jm. TRUE.

I know it's true, I just can't believe it - Vím, že je to pravda, jen tomu (prostě) nemůžu uvěřit (nikoli it's the truth).

8. MÍT o něco zájem

Při překladu vazby "mít o něco zájem / zajímat se o něco" se v AJ též zpravidla používá sloveso BÝT, konkrétně ve vazbě be interested in something (I am mostly interested in English and History - Zajímám se zejména o angličtinu a historii).

9. MÍT štěstí / radost = be lucky / happy (sloveso BE + příd.jm.)

A: I've won the competition! That's great!
B: You were lucky, that's all...

I'm happy that I've won the competition − Mám radost, že jsem vyhrál tu soutěž

V souvislosti se štěstím ale lze říci have good luck / have bad luck (= mít štěstí / smůlu).

10. MÍT věk

Možná již ne tak častá chyba, ale stejně je dobré na ni občas upozornit. V češtině totiž můžeme říci např. "Oba mí prarodiče mají 70 let." V angličtině se však s údaji o věku pojí zásadně pouze sloveso BÝT, doslova tedy říkáme např. "Oba moji rodiče jsou sedmdesátiletí" (Both my grandparents are 70 years old).

11. MÍT depresi = be deppresed (sloveso BÝT + příd.jméno)

He's depressed about being still single − Má depresi z toho, že je pořád svobodný

12. Have (got) X There is/are

V češtině opět můžeme říci např. "Na Krétě mají mnoho pěkných hotelů", v angličtině se ovšem sloveso HAVE tímto způsobem NEPOUŽÍVÁ!! Nahrazuje se právě vazbou THERE IS / ARE. Tato vazba totiž neznamená jen, že něco někde je místně, ale má i širší využití ve smyslu, že se něco někde vyskytuje,
existuje
. Výše uvedená věta by tedy správně zněla "There are lots of nice hotels in Crete", nikoli "They have lots of nice hotels in Crete".

V některých případech ovšem není špatně, když použijeme sloveso MÍT stejně jako v češtině:

1. MÍT pocit = have a feeling

I always have a strange feeling when I travel somewhere abroad - Mám vždycky divný pocit, když cestuji do zahraničí

2. MÍT kocovinu - V angličtině můžeme říci "I was hung over", ale stejně často (možná i častěji) se používá "I had a hangover"

3. MÍT teplotu = have a temperature

4. MÍT problém = have a problem / have trouble (mám problém to pochopit - I have trouble understanding it)

Osnova ("nadpisy") většiny jmenovaných chyb převzata z článku na webu Help For English (https://www.helpforenglish.cz/article/2012093001-caste-chyby-have-vs-be).

Slovosled - Oznamovací věty (Affirmatives)

Slovosled je v angličtině (jako v kterémkoli jiném jazyce) velmi důležitý, protože pokud ho pozměníme, může být naše sdělení špatně pochopeno, případně nemusí být pochopeno vůbec. Anglický slovosled má na rozdíl od českého poměrně pevná pravidla, což usnadňuje jeho učení. Pojďme si ty nejdůležitější z nich představit.

Pomůckou pro zapamatování slovosledu je slovo

                                                           S V O P T

                                                      S (subject) = podmět

                                                      V (verb) = sloveso

                                                      O (object) = předmět

                                                      P (place) = místo

                                                      T (time) = čas

                                S                   V                    O               P                  T

                               He      is listening to         music           at home      now

− Anglická věta nemusí nutně obsahovat všechny tyto položky, ale MUSÍ OBSAHOVAT dvojici
SUBJECT + VERB (PO + PŘ)

− Větný člen čas můžeme použít buď na konci věty (viz příklad výše), nebo na začátku :

He is listening to music at home nowNow he is listening to music at home (Poslouchá teď doma hudbu)

− To samé platí i u větného členu místo :

We found a treasure in the garden In the garden we found a treasure (Na zahradě jsme našli poklad)

Pokud je určitý větný člen takto umístěn na začátku věty, nazýváme ho zdůrazněný větný člen (obvykle jím zdůrazňujeme právě např. čas a místo), po kterém, jak vidno z příkladů, následuje klasický slovosled začínající podmětem a přísudkem (na rozdíl třeba od němčiny).

− Frekvenční příslovce (sometimes, usually, always...) a měrová přísl. (never, hardly...) se ve
větě většinou nacházejí PŘED HLAVNÍM SLOVESEM, např. She usually helps her mum to cook (Obvykle pomáhá mámě s vařením) - HELPS je hlavní sloveso, před kterým se nachází frekvenční příslovce USUALLY.

POZOR - V angličtině neexistuje nic jako náš "nevyjádřený podmět", takže každá věta musí mít PODMĚT VYJÁDŘENÝ !!! (v češtině např. říkáme "Prší", nebo "Rádi chodíme nakupovat", ale
v angličtině musíme říct "IT rains", "WE like going shopping")

− U souvětí JE ve většině případů NUTNÉ podmět v druhé části opakovat

She said that she was ill last week - Řekla, že byla minulý týden nemocná

We went for a walk because we like the sunny weather - Šli jsme se projít, protože máme rádi slunečné počasí

Podmět opakovat nemusíme pouze v případě, že jsou věty v souvětí spojeny spojkami AND, BUT nebo OR.

She is married and (she) has three children - Je vdaná a má tři děti

He sings very well but (he) can't play football - Velmi dobře zpívá, ale neumí hrát fotbal  

I usually read a book or (I) listen to music - Většinou si čtu, nebo poslouchám hudbu

− Velmi často se stane, že ve větě máme dva předměty, a sice jeden ve třetím, druhý ve čtvrtém pádě. V tom případě máme dvě možnosti, jak s nimi pracovat:

1) Give me the book (první je předmět ve třetím pádě, následuje ten v pádě čtvrtém − dát komu, čemu koho, co)

2) Give the book to me (pokud jako první použijeme předmět ve čtvrtém pádě, musí druhému předmětu předcházet předložka)

                        Pokud je předmětem osobní zájmeno, platí jen jedna možnost:

                                                 Give it to me (ne give me it)

POZOR − Anglická věta (na rozdíl od češtiny) NESMÍ OBSAHOVAT dva či více záporů !!!
(např. nemůžeme říct I am not going nowhere, protože v této větě jsou dva zápory: NOT a NOWHERE).

                                                    Máme dvě možnosti, jak tuto větu říci:

1. I am not going anywhere                                                                                                                               − Tvary slova ANY se NEPOČÍTAJÍ mezi větné zápory (jedná se o tzv. non-asertivní výrazy), zůstane nám tedy opět jen jeden zápor

2. I am going nowhere (viz také prezentaci "Some X Any X No")

Pozn.: V podobných větách jsou používanější verze se slovem ANY a jeho složenými tvary (anybody, anywhere, anything).

Slovosled - Otázky (Questions)

                                                               Způsoby tvoření otázek:

1) Přehození (inverze) podmětu a pomocného slovesa (operátoru), které je v oznamovací větě, např. He is from Germany → Is he from Germany? Prohodili jsme podmět (He) a pomocné sloveso (is) − sloveso BE = operátor

- Mezi další operátory patří např. slovesa DO,HAVE GOT,CAN,WILL...

- POZOR - Naprostá většina sloves NEJSOU OPERÁTORY => nelze je přehodit před podmět (jako se tomu děje např. v němčině)


2) Pokud způsob č.1 není možný, musíme si odpovídající pomocné sloveso vytvořit, a to vždy vzhledem ke gramatickému času, ve kterém otázku tvoříme, a k osobě, pro kterou ji tvoříme. Hlavní (významové) sloveso zůstává v ZÁKLADNÍM TVARU !!!

                                            He works in Germany → Does he work in Germany?

Ve větě "He works in Germany" se žádné pomocné sloveso nenachází, pokud tedy chceme vytvořit otázku, musíme si vytvořit také pomocné sloveso. Vzhledem k tomu, že se jedná o otázku v přítomném prostém čase a ve 3.os.č.j., použijeme tvar DOES.

                                  Slovosled v otázkách (příkladová věta: "Do you play tennis?")

                                  1) pomocné sloveso = operátor (do)

                                 2) podmět (you)

                                 3) hlavní (významové) sloveso (play)

                                 4) předmět (tennis)

                                 5) ostatní větné členy - místo, čas (v této větě se nenacházejí)

Výše popsaným otázkám se říká zjišťovací (Yes X No Questions), protože nám stačí si pouze zjistit, zda je daná informace pravdivá či nikoli. Na tyto otázky nám stačí odpovědět pouze např. Yes, I do / No, I don't. Naproti tomu otázky doplňovací (WH-Questions) - na které nám nestačí odpovědět krátce, nýbrž musíme doplnit další informaci - se liší tím, že začínají na některé tázací zájmeno (What, Where...).

                                            Krátké odpovědi (na zjišťovací otázky)

Odpovídáme vždy pomocí pomocného slovesa, které je v otázce, pokud se tedy někdo ptá např. "Do you like English?", odpovídat budeme pomocí pomocného slovesa DO, a to buď "Yes, I do" (kladná odpověď) nebo "No, I don't" (záporná odpověď).

POZOR - Častá chyba zejména začínajících studentů je, že odpovídají pomocí hlavního slovesa (tedy
např. "Yes, I like"), což je pochopitelně špatně (toto se samozřejmě netýká delších odpovědí, když např. na stejnou otázku odpovíte "Yes, I like English very much", tak je to správně

České záporné otázky mají v AJ zpravidla podobu kladných otázek (Nedal byste si ještě kousek dortu? − Would you like one more piece of cake?). Anglické záporné otázky v sobě spíše obsahují výtku či překvapení (don't you know the right answer? − copak ty nevíš správnou odpověď?)

                            Ilustrace převzaty z: www.helpforenglish.cz (použito se svolením)

Question words - Tázací zájmena

Jak již bylo zmíněno výše, k tvorbě tzv. doplňovacích otázek používáme tázací zájmena:

                                 What...?                                           Co, jaký...?

                                 Where...?                                         Kde, kam, kudy...?

                                 When...?                                          Kdy...?

                                 Who...?                                            Kdo...?

                                 Why...?                                            Proč...?

                                 Which...?                                         Který...?

                                 Whose...?                                        Čí...?

                                 How...?                                           Jak...?

                               How much...?                                 Kolik, jak moc...?

                               How many...?                                 Kolik, jak moc...?

                               How often...?                                  Jak často...?

HOW MUCH se používá u nepočitatelných podst. jmen, HOW MANY u počitatelných.

                          Např.: How much water do you want?

                                     How many bananas do you want?

(viz prezentaci "Počitatelná a nepočitatelná podstatná jména")

HOW samo o sobě se používá i ve významu JAKÝ, a to v případech, kdy se někoho ptáme,
jak se měl o víkendu/prázdninách/dovolené...

Např.: How was your weekend? - Jak ses měl o víkendu? (Doslova "Jaký byl tvůj víkend?")    
           How was (your stay in) New York? - Jaké to bylo v New Yorku?

POZOR - Velmi častá chyba českých studentů je, že větu "Jak se to jmenuje/nazývá?" překládají doslovně jako "How is this called?", což je ale špatně, jelikož se jedná o Czenglish (=
smíchanina češtiny s angličtinou). Správně má být "What is this called?". Toto je zkrátka nutné si zapamatovat.

                                                                What X Which

Když používáme WHAT ve významu "Jaký...?" nebo "Který...?", ptáme se na obecný názor
posluchače.

What colour do you like? - Jaká barva se ti líbí? (ptáme se obecně, na jakoukoli barvu, kterou má ten druhý rád)

WHICH v tomto významu používáme tehdy, pokud se ptáme na konkrétní názor posluchače (např. dáváme mu z něčeho vybrat a ptáme se ho na názor).

Which colour do you like? - Která barva se ti líbí? (z konkrétního výběru, který např. před posluchače předložíme, nikoli ze všech barev)

Také bych se rád zmínil o jednom velmi užitečném obratu, který opravdu doporučuji zapamatovat si a používat.

                                                       What about...? = Co takhle si...?

Po této vazbě následuje sloveso (či slovesa) v gerundiu (tj. slovesný tvar s koncovkou -ing na konci).

                                  What about playing bowling? - Co takhle si zahrát bowling?

                                  What about going out and having a drink? - Co takhle si vyjít ven a dát si drink?

Tato vazba má ještě další význam, a sice takové to české "A co...?" při změně tématu rozhovoru

A: This year we were on holiday on Kos island near Turkey. And what about you? ( = a co ty?) Were you somewhere abroad?

B: Yeah, I was in Italy for 10 days. It was great!

Pozn. V obou významech lze také použít výraz HOW ABOUT.

V prvním zmíněném významu lze také místo vazby WHAT ABOUT použít obraty LET'S do sth. nebo WHY DON'T WE do sth.

                                 Úplně nejlepší bude, když se pro návrhy naučíte používat why don't...

Why don't we stay here? − Co kdybychom tu zůstali? (lepší než what about us staying here)

Why don't you explain it to her? − Nechceš jí to vysvětlit? (what about you explaining...)

Why don't I help with your homework so that we can go out after that? − Co kdybych ti pomohl s úkolem, abychom pak mohli jít ven? (what about me helping you...)

                                   S výrazem HOW se pojí ještě jedno velmi užitečné spojení:

                                                            How come? = Jak to?

                                   Používá se buď samostatně, nebo na začátku věty:

I´m not going to work tomorrow - How come?  - Nejdu zítra do práce - Jak to?

How come you don´t know the correct answer? - Jak to, že nevíš správnou odpověď?

How come they got married without telling their parents? -  Jak to, že se vzali, aniž by to řekli rodičům?

S výrazem HOW se pojí také jedna častá chyba, a sice, jak správně vyjádřit, že něco je "způsob/cesta, jak... (něco udělat)."

                                                 Máme totiž tendenci říkat věty typu

That's a good way how to learn English - To je dobrý způsob, jak se naučit anglicky

Chyba spočívá v tom, že spojení WAY HOW v angličtině zkrátka NEEXISTUJE !! Slovo WAY se v tomto významu pojí přímo s infinitivem s -to (to go, to give, to learn...). Správně je tedy:

                                                   That's a good way to learn English

Má poslední poznámka k tématu tázacích zájmen se týká zájmena WHO. Pokud po něm v přítomném čase následuje sloveso, je toto sloveso ve tvaru 3.os.č.j. !!

Who thinks it's a good idea? - Kdo si myslí, že je to dobrý nápad? (nikoli Who think...?)

Otázky ANO/NE s oznamovacím slovosledem

Výše jsme si popsali způsoby tvoření otázek, kde jsme viděli, že v AJ se (na rozdíl od ČJ) otázky v drtivé většině případů netvoří pouhým přidáním otazníku za oznamovací větu. Záměrně píši "v drtivé většině", jelikož vám teď krátce představím otázky, které se přesně tak tvoří.

          Rozdíl v použití a tvoření předmětných ("klasických") otázek a otázek s ozn.slovosledem:

Předmětné otázky mají následující, nám známý, slovosled: pomocné sloveso, podmět,
hlavní sloveso, předmět (+ místo, čas). Používají se ke zjišťování informací

Do you like Shakespeare? - Máš rád/a Shakespeara? (zde se ptáme, abychom zjistili něco, co nevíme)

Viz prezentaci "Anglický slovosled - Otázky"

Otázky s oznamovacím slovosledem tvoříme tak, že vynecháme pomocné sloveso, dále používáme slovosled oznamovací věty a na konec přidáme otazník. Použitím tohoto druhu otázky VYJADŘUJEME PŘEKVAPENÍ

You like Shakespeare? - Ty máš rád/a Shakespeara? (zde nic nezjišťujeme, pouze se podivujeme nad skutečností, že daný člověk má rád Shakespeara, a čekáme, jestli nám tuto skutečnost potvrdí či nám
k ní něco víc řekne)

                      Předmětné otázky                 X               Otázky s ozn. slovosledem

                      Zjišťujeme informace                              Vyjadřujeme údiv, překvapení

    - POZOR - tento typ otázek používáme skutečně POUZE, pokud se jedná o otázku ANO/NE. U otázek, na které se nedá odpovědět pouze ANO nebo NE, NELZE oznamovací slovosled použít !!

    Pozice předložek v otázkách

    V prezentaci o slovosledu v otázkách jsme si vysvětlili obecné principy tvoření "klasických", předmětných otázek. Nyní však může vyvstat otázka, co s tázacími větami, ve kterých je obsažena předložka (to, about, with...).

    Nejedná se o nic složitého, stačí si zapamatovat jednoduchou poučku:

                                     ! Předložka se v krátkých otázkách nachází až na konci !

    Představte si např., že máte ozn.větu "The teacher was talking about the present perfect tense",
    a vy se budete chtít na ten present perfect zeptat (budete se chtít zeptat, o čem ten učitel mluvil).

    Ale jak se zeptat? Ptáme se na nějakou VĚC (o čem mluvil), takže na začátku použijeme tázací zájmeno
    WHAT, poté následuje normální otázkový slovosled.

    A co s tou předložkou?? - Ta zůstává tam, kde byla. Spojení "present perfect tense" jsme vlastně nahradili zájmenem WHAT, takže na posledním místě nám zbyla předložka ABOUT. A tam také zůstane. Otázka tedy bude znít: "What was the teacher talking about?"

                                                    Stejně tak je tomu i u dalších vět :

    Where do they come from? - Odkud pocházejí?

    Ozn. věta k této otázce je "They come from xxx", takže se budete chtít zeptat, odkud pocházejí.

    Na začátku použijeme tázací zájmeno WHERE, jelikož se ptáme na místo, poté bude následovat klasický slovosled a předložka opět bude až na konci, protože tu zemi, odkud pocházejí, jsme nahradili tázacím zájmenem, takže na konci nám zůstane předložka FROM.

    Who does she live with? - S kým žije?

    Ozn.věta zní "She lives with xxx", takže se ptáme na osobu, s kterou daný člověk žije. Tu nahradíme tázacím zájmenem WHO, dále následuje klasický slovosled a na konci nám zbyde předložka WITH.

    POZOR - Toto pravidlo platí opravdu POUZE u KRÁTKÝCH otázek, u těch delších již ne !!!

    Pokud totiž ke krátké otázce přidáme např. příslovečné určení času nebo čehokoli jiného, tak toto určení bude stát na konci (podle normálního slovosledu v předmětných otázkách).

    Pokud bychom např. měli ozn. větu "She is going out with Mark" a chtěli bychom se na slovo "Mark" zeptat, mohou nastat dvě možnosti:

    1) Můžeme se zeptat krátkou otázkou - Who is she going out with?

                           Zde správně stojí předložka na konci věty.

    2) Pokud však za tu krátkou otázku přidáme ještě další větný
    člen, např. příslovečné určení času, tak toto určení bude stát na konci, předložka tedy NE.

    Who is she going out with these days? - "these days" je určení času, stojí na konci věty dle běžného
    slovosledu a předložka WITH se nachází před ním

    Vidíte tedy, že se nejedná o nic těžkého. K tomu, že v krátkých otázkách stojí předložka až na konci, můžeme vlastně dospět logickým uvažováním a postupem, který byl vysvětlen na příkladech na začátku. Jen si stačí pamatovat, že pokud ta otázka je delšího charakteru (má navíc nějaké příslovečné určení), tak právě toto určení se nachází na konci dle klasického slovosledu v otázkách.

    Subject questions - Otázky na podmět

      Zde vám bude krátce představen další, velmi důležitý, druh otázek, a sice otázky podmětné.

                                      Nejprve si ale zopakujeme tvoření "klasických" otázek

    − Předmětné otázky tvoříme nám známým způsobem, buď tak, že přehodíme podmět a pomocné sloveso, které již ve větě máme, nebo, pokud to není možné, si pomocné sloveso "vytvoříme"

                                                      You like English → Do you like English?

    Jak vidíte, otázku jsme vytvořili pomocí pomocného slovesa DO, které jsme umístili před podmět (you).
    Slovosled v předmětných otázkách můžete odvodit:

                                                1) pomocné sloveso

                                                2) podmět

                                                3) hlavní (významové) sloveso

                                                4) předmět

                                                5) popř. ostatní větné členy - místo a čas

    Tímto máme za sebou nutné opakování, a teď se již pojďme podívat na otázky podmětné, kde tato pracně naučená pravidla tak úplně neplatí:

    − Základním rysem podmětných otázek je, že mají "zkrácený" slovosled, VYNECHÁVÁME v nich totiž pomocné sloveso

    Jistě znáte otázku What happened?, neboli Co se stalo?. Častou chybou studentů je, že ji tvoří jako předmětnou otázku, tj. "What did happen?", což je samozřejmě špatně. Jedná se totiž právě o otázku podmětnou, takže zde vynecháme pomocné sloveso DID, správně je tedy "What happened?"
    Slovosled podmětných otázek můžete taktéž odvodit:

                                             1) tázací zájmeno (Who, What, Where, When, Which...)

                                            2) hlavní (významové) sloveso

                                            3) předmět

                                            4) popř. ostatní větné členy - místo, čas

    Pozn.: V podmětných otázkách stojí tázací zájmeno (tj. WH-Question) na místě, kde by v předmětných otázkách byl podmět.

                                                   Porovnejte teď následující dvě věty:

    Who did you see? - Ptáme se "KOHO jsi viděl?", tzn. ptáme se na PŘEDMĚT věty, otázku tvoříme "klasickým" způsobem, tzn. na prvním místě je (v tomto případě) tázací zájmeno WHO, poté následuje slovosled v pořadí: pomocné sloveso, podmět, hlavní sloveso

    Who saw you - Ptáme se "KDO tě viděl?" , tzn. ptáme se na PODMĚT věty, VYNECHÁVÁME pomocné sloveso, na místě podmětu je tázací zájmeno WHO, poté následuje hlavní sloveso a předmět

    Účelem této prezentace nebylo pouze vysvětlit další z dlouhé řady gramatických jevů, ale také poukázat na to, že je velmi důležité uvědomit si, jaký typ otázek tvoříme, tj. na co se chceme zeptat,
    jesli na podmět (kdo, co?) nebo na předmět (koho, co, komu, čemu...?)

    Did you feed the cat before you left? No, I didn't. So who fed her? − Nakrmil jsi kočku, než jsi odešel? Ne. Tak kdo ji teda nakrmil?

    Embedded questions - Nepřímé otázky

    Měli jsme tu již několik druhů otázek: předmětné, podmětné, otázky ANO/NE s oznamovacím slovosledem. Teď přichází na řadu poslední, a sice otázky nepřímé.

    Přímá otázka v angličtině je například "Where do you live?" - ptáme se přímo na tu informaci. Pokud bychom se chtěli zeptat nepřímo, česky bychom se zeptali např. "Můžeš mi prosím říct, kde bydlíš?".       Z toho vyplývá, že nepřímá otázka je taková otázka, která je "zabudována" v nějaké delší větě. Přímo bychom se zeptali prostě a jednoduše "kde bydlíš?", ale v tomto případě to bereme jakoby oklikou, a ptáme se nepřímo. To samé jde i v angličtině.

    Jak tedy z přímé otázky "where do you live?" utvoříme otázku nepřímou? Tak, že tu přímou otázku začleníme do nějakého delšího celku, takže např. "Could you please tell me where you live?"

    Zde si možná řeknete: A jaktože v té otázce není "where do you live?" Odpověď zní: No právě
    proto, že se jedná o nepřímou otázku. U těch totiž platí jedno zásadní pravidlo:

                    ! V nepřímých otázkách se tázací slovosled mění na oznamovací !

                                                            Následuje pár příkladů:

            Přímá otázka                                  Nepřímá otázka (možných začátků vět je samozřejmě více)

         Where did you buy it?                       Can you tell me where you bought it?

         Where did she go?                            I don't know where she went

         What do you think?                            I want to know what you think

         When are you leaving?                     They need to know when you are leaving     

         Why did you do that?                        We are all wondering why you did it

         Where do you come from?               Can you tell us where you come from?

         When does the film starts?                Do you happen to know when the film starts?

    Pozn.: "Do you happen to know?" - "Nevíte náhodou?"

    Všimněte si tedy, že pokud začleníme otázku do nějaké delší věty (neptáme se přímo na tu informaci), nepoužíváme pomocné sloveso a slovosled v takové otázce je oznamovací. Na rozdíl od češtiny v nepřímé otázce nepíšeme čárku.         

    Borrow X Lend; Learn X Teach; Say X Tell; Speak X Talk

    V této prezentaci se podíváme na rozdíly v použití těchto již klasických pletoucích se dvojic slov. Pletou se zejména proto, že do češtiny je (nebo alespoň jejich část) překládáme stejně. V angličtině se však jejich použití liší.

    BORROW = půjčit (SI NĚCO OD NĚKOHO)

    Can I borrow your pen? - Můžu si půjčit vaši propisku? (klasický dotaz pokládaný učitelům)

    LEND = půjčit (NĚKOMU NĚCO)

    Can you lend me your pen? − Mohla byste mi půjčit propisku?

    Did you finish the book I lent you? - Dočetl jsi tu knihu, co jsem ti půjčil?

    Pozn: Sloveso LEND je nepravidelné (lend-lent-lent)

    Co se půjčování týká, přijde vám vhod ještě jedno sloveso, a sice USE. A to zejména tehdy, jedná-li se o nějaké krátkodobější půjčování (např. auta, telefonu apod.) 

    Can I use your phone? − Mohl bych si od tebe zavolat? (call from you)

    Why don't I use your car so I can take my mum to the airport? − Co kdybys mi půjčil auto, abych mohl odvézt mámu na letiště?

    Toto využití slovesa USE se však nemusí týkat jen půjčování (can I use your bathroom? − mohl bych si u vás dojít na záchod?)

                                                          Druhá dvojice funguje obdobně

    LEARN = naučit (SE něco, ať už školní předměty, nebo dovednosti)

    I learnt how to swim when I was five - V pěti jsem se naučil plavat

    I started to learn English in the 3rd grade − Začal jsem se učit anglicky ve třetí třídě 

    Pozn.: Sloveso LEARN může být buď pravidelné, nebo nepravidelné (learn-learnt/learned-learnt/learned). Jako nepravidelné se více používá v britské angličtině, jako pravidelné zase v americké. 

    LEARN se také plete se slovem STUDY (viz prezentaci "Study X Learn" )  

    TEACH = učit (NĚKOHO něco)

    I like to teach other people - Rád učím druhé lidi

    Pozn.: Sloveso TEACH je nepravidelné (teach-taught-taught)

    SAY = říct NĚCO (říct "na shledanou", říct "děkuji" apod.)

    She said: "Good luck" - Řekla: "Hodně štěstí"

    Our pricipal said that she was not satisfied with his work − Naše ředitelka řekla, že není spokojená s jeho prací

    Saying a prayer is a way of talking to God - Modlení (se) je způsob, jak mluvit s Bohem

    How do you say "kočka" in English? − Jak se řekne "kočka" v angličtině? 

    Sloveso SAY se také využívá při překladu sloves typu "poděkovat, poprosit, pozdravit", které bývají pro studenty často oříškem:

    • say hello/hi = pozdravit (i pozdravovat od někoho)
    • say goodbye = rozloučit se
    • say please = poprosit
    • say thank you = poděkovat
    • say sorry = omluvit se
    • say yes/no = souhlasit/nesouhlasit (odmítnout)

    SAY má ještě jedno využití, na které si my jako Češi dost těžko zvykáme. Využívá se totiž i tehdy, kdy říkáme, že někde je něco napsáno.

    A: What does it say? (co je tam napsáno? / co se tam píše?)

    B: It says No swimming! (píše se tam Zákaz plavání!)

    What does the T-shirt say? − Co je napsáno na tom tričku?

    Does the paper say anything about me? − Píše se o mě v těch novinách něco?

    Pozn.: Sloveso SAY je nepravidelné (say-said-said)

    TELL = říct něco NĚKOMU (je nutné uvést osobní předmět)

    She told him everything about herself - Řekla mu o sobě všechno

    Pozn.: Sloveso TELL je nepravidelné (tell-told-told)

    Porovnejte použití SAY a TELL v následujících větách:

    Our principal said that there will be some personal changes in the next school year − Naše ředitelka řekla, že v příštím školním roce budou nějaké personální změny

    Our principal told us about some changes for the next school year − Naše ředitelka nám řekla o nějakých změnách pro příští školní rok

    Pozn.: Sloveso SAY se dá také použít ve významu "říct něco někomu", musí ho však doprovázet předložka TO.

                                   What a nice day! he said to himself - To je ale krásný den! řekl si

    TELL se také využívá ve frázích "tell the truth / a lie / a joke / a story / the time" 

                                 V těchto frázích nemusí být předmět nutně uveden:

                              She told (me) the truth - Řekla (mi) pravdu

                              He told (us) a relly bad joke - Řekl (nám) hodně špatný vtip

            Předmět IT se vynechává většinou (Who told you? − Kdo ti to řekl?)

                             Ovšem ve frázi TELL (somebody) THE TIME je (ne)přítomnost předmětu důležitá:

                                  Can you tell the time? - Dokážeš určit čas na hodinách?

                                  Can you tell me the time? - Mohl bys mi říct, kolik je hodin?

                            Sloveso TELL se využívá i ve významu POZNAT

                                  A: I bet she's the one (vsadím se, že ona je ta pravá)

                                  B: How can you tell? (jak to poznáš?)

    SPEAK = mluvit (NĚJAK, NĚJAKOU ŘEČÍ)

    When you speak in front of a large group of people, you should speak loudly - Když mluvíte před velkou skupinou lidí, měli byste mluvit nahlas

    Young people should be able to speak English in these days - Mladí lidé by v dnešní době měli být schopni mluvit anglicky

    Hezké fráze se SPEAK jsou např. speak your mind (= mluvit upřímně, říkat, co si myslíme) a speak complete rubbish (= říkat úplné blbosti)

    Pozn.: Sloveso SPEAK je nepravidelné (speak-spoke-spoken)

    TALK = mluvit (S NĚKÝM

    Talking to other people in a foreign language is a good way to learn it - Mluvení s druhými lidmi v cizím jazyce je dobrý způsob, jak se ho naučit 

    Tak jako jsou fráze, kde se používá výlučně SPEAK, tak jsou také fráze s TALK, např. talk (some) sense into sb. (= promluvit někomu do duše), talk out of one's ass (význam podobný jako "speak complete rubbish") či talk sb. into (doing) sth. (= přesvědčit někoho, aby něco udělal). K posledně jmenované frázi následuje pár příkladů:

    Mum tried to talk me into leaving, but I didn't want to − Máma se mě snažila ukecat, abych odešel, ale já nechtěl

    Stop talking him into marrying her, it's his life! − Nehuč do něj pořád kvůli té svatbě, je to jeho život!

    Opakem zde je talk sb. out of (doing) sth., tedy něco někomu rozmluvit

    Am I supposed to apologize for not being able to talk them out of it?  − To se mám jako omluvit, že jsem nebyl schopný jim to rozmluvit?

    Ano, slyším vás, tato fráze jakoby popírá základní pravidlo, že po TALK musí být předložka TO, a pak terpve osobní předmět. Ptáte se proč? Odpověď vás zřejmě neuspokojí, je to právě proto, že se jedná o frázi.

    Ale mohu vás uklidnit, mimo tyto rozdíly jsou slovesa SPEAK a TALK většinou zaměnitelná.

    Poslední informace Páně − sloveso "říkat" ve významu "řekl mi, že jsem debil" nevyjadřuje žádné ze čtveřice SAY/TELL/SPEAK/TALK, nýbrž CALL (he called me a dumbass). Pozor, v otázkách se s ním pojí WHAT, nikoli HOW, jak už víme z dřívějška (hey, what did you just call me?) 

    Přítomný čas prostý a průběhový

    Tímto vysvětlením bychom zakončili jakousi první kapitolu gramatického výkladu (pokud jste tedy došli až sem a po cestě neusnuli), jejíž sladkou tečkou bude test (jejiž, zase test?? - hey, don't give up so soon, mate). Ale to předbíhám (I'm going ahead of myself). Teď k přítomným časům:

    Prostý čas (Present simple) popisuje děje, které jsou BĚŽNÉ, OBECNÉ nebo se DĚJÍ OPAKOVANĚ. Tento čas používáme také, když mluvíme o OBECNĚ PLATNÝCH, VĚDECKY DOKÁZANÝCH INFORMACÍCH, např.

    The sun rises in the east - To je obecná, dokázaná PRAVDA, slunce vychází na východě (nikoli The sun is rising in the east)

    Ze všeho výše napsaného logicky vyplývá, že tento čas popisuje VÍCE ČI MÉNĚ TRVALÉ DĚJE, např.

    Where do you live? - Kde bydlíš? V této větě je použit přítomný prostý čas, protože místo bydliště se obvykle mění v řádu let, asi ne každé dva měsíce, takže se jedná o děj, který je více či méně trvalý. (nikoli Where are you living?

    Ve 3. osobě jednotného čísla (He, She, It) se za hlavní sloveso přidává koncovka -s (případně celá slabika -es)

    − POZOR - Mezi 3.os.č.j. se v angličtině řadí i slova somebody (someone), anybody (anyone), everybody (everyone) a nobody (no-one), jejichž české ekvivalenty patří mezi množné číslo. I u nich tedy přidáváme k hlavnímu slovesu koncovku -(e)s

                       Everybody does their best - Všichni dělají, co je v jejich silách  

                                                   Oznamovací věty - Affirmatives

    He goes swimming every Tuesday - Touto větou říkáme, že (on) chodí plavat každé úterý, tzn. jedná se o opakovaný děj, proto prostý čas

                                                             Otázky - Questions

    Pokud je v ozn. větě tvar slovesa BE, pouze se přesune před podmět: You are tall / clever / crazy... → Are you tall / clever / crazy...?   

    Pokud je ve větě jakékoli jiné sloveso, pak se otázky tvoří pomocí POMOCNÝCH SLOVES − DO nebo DOES (DOES ve 3. os.j.č., DO ve všech ostatních). Hlavní (významové) sloveso zůstává v základním tvaru (v následující větě je hlavní sloveso GO).

    Does he go swimming every Tuesday? - Chodí plavat? (běžně, každé úterý?) 

                                                      Zápory - Negatives

    Slovosled jako u oznamovací věty, k pomocnému slovesu přidáváme zápornou částici NOT (v současné angličtině se zkracuje na N'T)

    He doesn´t go swimming every Tuesday (because he finished swimming...) − Nechodí plavat každé úterý (protože skončil s plaváním...)

    Průběhový čas (Present continuous) popisuje děje, které se DĚJÍ PRÁVĚ TEĎ, V TOMTO OKAMŽIKU právě probíhají (jsou probíhající)

    Tvoření: Tvar slovesa BE = am / is /are + sloveso zakončené na koncovku -ing (gerundium)

                                              Oznamovací věty - Affirmatives

    He is swimming - On právě teď plave (je plavající)

                                                         Otázky - Questions

    Tvoří se PŘEHOZENÍM PODMĚTU A POMOCNÉHO SLOVESA                                                                    Is he swimming? - Plave? (je plavající? - teď, v tomto okamžiku?)

                                                         Zápory - Negatives      

    He isn´t swimming - Neplave (právě teď v tomto okamžiku neplave)

                      Další úrovně použití přítomného průběhového času (pro pokročilejší):

    1) Přítomný čas průběhový se neužívá jen tehdy, když něco probíhá právě teď. Používá se také, když se děj odehrává např. dnes, tento týden, poslední dobou atd., zkrátka, když se něco vymyká běžnému stereotypu. Když např. studenti na střední škole jdou jeden týden na praxi místo běžného učení, tak ve chvíli, kdy o tom mluví, použijí právě present continuous, protože děj probíhá ZROVNA TENTO TÝDEN, nejedná se o běžnou rutinu

    We aren't going to school this week thanks to our work experience - Nechodíme tento týden do školy kvůli praxím (použijeme průběhový čas, protože popisujeme něco dočasného, neobvyklého)

    2) Tento čas používáme také, když vyjadřujeme své rozhořčení nad něčím, např. How come I am always losing keys?! − Jak to, že pořád ztrácím klíče?!

    3) Proč je v hesle McDonaldu (I am loving it) použit průběhový čas? Ne, nejedná o nějakou hovorovou zkomoleninu. Správná odpověď je, že je to proto, že přítomný čas průběhový se používá také tehdy, když silně zdůrazňujeme nějakou činnost (nebo i stav). To je i tento případ.

    Oba přítomné časy se používají i k vyjadřování budoucnosti, viz prezentaci "FUTURE - Budoucnost"    

    Na časových osách si oba přítomné časy můžeme znázornit např. takto (ilustrace pochází z webu https://www.grammar.cz/)

    Zmiňovaný první gramatický test:

    Past simple - Minulý čas prostý

    Let's suppose you did well in the test. If so, congratulations! If not, don't beat yourself up. You'll have a chance to remedy (= fix) it sooner or later.                                                                                                       Now, let's not talk about it anymore, let's go through the past simple tense instead:

                                                                        Použití :

    - Opakované, časté děje v minulosti (tj. pro zjednodušení present simple aplikovaný na minulost)

    As a child, I went to school here - Jako dítě jsem sem chodil do školy (lze také použít vazbu USED TO - "I used to go to school here")

    - Děje, které se v minulosti staly a teď jsou UKONČENÉ (netrvají dále do přítomnosti). V tomto případě použití je ve větě často udáno časové určení, kdy se děj stal (last week, two hours ago, in summer...)

    − Jednotlivé události, které po sobě následovaly POSTUPNĚ, JEDNA ZA DRUHOU (We spent the first week of holidays at home, then we visited my grandparents - První týden prázdnin jsme strávili doma, pak jsme navštívili prarodiče)

                                                         Časování slovesa BE

    sg. (= jednotné číslo)                                                                 pl. (= množné číslo)

    1. I was (já jsem byl)                                                          1. We were (my jsme byli)

    2. You were (ty jsi byl)                                                      2. You were (vy jste byli)

    3. He, She, It was                                                             3. They were (oni byli) (on byl, ona byla, ono bylo)

    Pozn.: WAS - výslovnost /vos/ ; WERE - výslovnost /vé(r)/

    Časování slovesa DO je ještě jednodušší. Stačí si zapamatovat, že ve všech osobách se používá tvar DID.

    Jen rychlé připomenutí: Slovesa BE a DO patří mezi pomocná, otázky a zápory tvoříme tedy takto: otázky inverzí podmětu a slovesa (Was she...?; Were you...?; Did they...?) a zápory přidáním záporné částice NOT zkrácené na N'T (She wasn't...; You weren't...; They didn't...)

    Časování slovesa HAVE − ve všech osobách se používá tvar HAD (výslovnost /hed/)

    POZOR − Se slovesem HAVE již v minulém čase nemůžeme pracovat dvěma způsoby, jako v čase přítomném (viz prezentaci Sloveso MÍT).V minulém čase se otázky a zápory tvoří pouze pomocí DID (Did she have...?; You didn't have...), žádné "you had got", "had you got?" a "you hadn't got"  NEEXISTUJE !!!

                                           Obecně se slovesa v minulém čase dělí na:

    1. pravidelná - tvoří se přidáním koncovky -ed k základnímu tvaru slovesa - např. Played, Tried (zde došlo ke změkčení -y na -i), Cooked, Jumped, Climbed... Pokud infinitiv slovesa končí na -e, přidáváme pouze -d, např. Liked, Hated...

    2. nepravidelná - mají své vlastní tvary, které je nutné se naučit tak, jak jsou (pro seznam nepravidelných sloves viz prezentaci "Irregular verbs - Nepravidelná slovesa")

    Shrňme si to tedy. V této prezentaci jsem si dal za cíl vysvětlit:

    a) základní použití minulého prostého času

    b) časování tří základních anglických sloves - BE, HAVE a DO, abyste se po přečtení této prezentace mohli alespoň na základní úrovni vyjadřovat v minulém čase. Pokud budete chtít do minulého času převést jakékoli jiné sloveso, doporučoval bych se nejdříve podívat do seznamu nepravidelných sloves, zda se mezi nimi dané sloveso nenachází, a pokud ne, tak můžete k infinitivu s klidem přidat -ed a dál to neřešit :-)           

    Irregular verbs - Nepravidelná slovesa

    Seznam nepravidelných sloves. Nenáviděná to věc, jejíž vlastníkem se - předpokládám nedobrovolně - stává každý student SŠ. K jejich oblibě nepřispívá ani zkoušení typu "vyjmenuj všechny tři tvary slovesa..."                                                                                                                                                            Já sem jejich seznam přikládám víceméně pouze z vědomí odpovědnosti a potřeby úplnosti mnoha studentů. Na jeho konci naleznete i menší pomůcku, se kterou vám snad učení se těchto sloves půjde o něco lépe.

    Infinitive (infinitiv)              Past simple (min.čas)       Past participle (příčestí trpné)         Překlad

    be                                           was/were                             been                                     být

    become                                 became                              become                                stát se

    bite                                           bit                                       bitten                                 kousnout, štípnout

    break                                     broke                                   broken                                rozbít, zlomit

    bring                                     brought                                brought                                přinést

    build                                       built                                       built                                    stavět

    burn                               burned/burnt                       burned/burnt                       hořet, spálit, vypálit (i CD)  

    buy                                      bought                                  bought                                 koupit

    can                                      could                                   been able to                       umět, moci

    catch                                   caught                                  caught                                 chytit  

    come                                   came                                    come                                    přijít  

    cost                                      cost                                      cost                                   stát (nějakou cenu)

    choose                               chose                                   chosen                                vybrat si

    cut                                        cut                                       cut                                       řezat, krájet

    do                                         did                                      done                                   dělat

    draw                                     drew                                  drawn                                  kreslit

    dream                                  dreamed/dreamt              dreamed/dreamt                  snít

    drink                                     drank                                 drunk                                    pít

    drive                                    drove                                  driven                                   řídit

    eat                                       ate                                       eaten                                   jíst

    fall                                        fell                                        fallen                                  padat

    feel                                       felt                                        felt                                     cítit se

    fight                                     fought                                 fought                                 bojovat, prát se

    find                                      found                                   found                                    najít

    fly                                         flew                                     flown                                    letět

    forget                                 forgot                                  forgotten                            zapomenout

    get                                      got                            got (třetí tvar v AmE gotten)     dostat (něco; se někam) 

    give                                    gave                                    given                                dát (něco někomu)

    go                                       went                                    gone                                      jít

    grow                                    grew                                   grown                                 růst, pěstovat

    have                                     had                                      had                                        mít

    hear                                     heard                                  heard                                     slyšet

    hit                                         hit                                        hit                                        udeřit, praštit, narazit

    hold                                      held                                   held                                        držet

    hurt                                       hurt                                    hurt                                       bolet, zranit

    know                                     knew                                known                                     vědět

    learn                                    learned/learnt                   learned/learnt                         naučit se

    leave                                     left                                       left                                       odejít, opustit, nechat

    lie                                          lay                                       lain                                           ležet

    let                                          let                                        let                                       dovolit, nechat       

    lose                                       lost                                      lost                                       ztratit, prohrát

    make                                     made                                  made                                         vyrobit

    mean                                     meant                                 meant                                   mínit, znamenat

    meet                                      met                                      met                                        potkat (se), sejít se

    pay                                         paid                                     paid                                         platit

    put                                          put                                        put                                        položit, dát

    read                                        read                                     read                                        číst

    ring                                          rang                                    rung                                        zvonit

    ride                                          rode                                    riden                                        jezdit

    rise                                           rose                                     risen                               zvedat se, stoupat

    run                                            ran                                        run                                         běhat

    say                                            said                                     said                                         říct (něco)

    see                                            saw                                    seen                                         vidět

    send                                          sent                                    sent                                          poslat

    sit                                               sat                                       sat                                           sedět

    sing                                            sang                                    sung                                        zpívat

    sleep                                          slept                                    slept                                         spát

    speak                                         spoke                                  spoken                                    mluvit

    spend                                         spent                                   spent                      utrácet (peníze), trávit (čas)

    stand                                          stood                                    stood                                      stát

    steal                                            stole                                     stolen                                    krást        

    swim                                           swam                                   swum                                     plavat     

    take                                             took                                     taken                                    vzít, brát

    teach                                          taught                                   taught                                  učit (někoho)

    tell                                               told                                        told                                    říct (něco někomu)

    think                                          thought                                thought                                   myslet (si)

    throw                                         threw                                    thrown                                       házet

    wake                                          woke                                     woken                                  budit, vzbudit se

    wear                                           wore                                      worn                                    nosit, mít na sobě

    win                                              won                                       won                                           vyhrát

    write                                           wrote                                      written                                       psát 

    Pozn.: Tvary slovesa LIE, které jsou uvedeny v tomto seznamu, se používají POUZE ve významu LEŽET. Ve významu LHÁT jsou tvary lie-lied-lied, jedná se tedy o pravidelné sloveso

    He lied to me many times - Mnohokrát mi lhal (ne He lay to me)   

    Pro snadnější zapamatování si nepravidelná slovesa můžete rozdělit do několika skupin :

    • Všechny tři tvary jsou stejné (cut-cut-cut)
    • Minulý čas a příčestí trpné se shodují (win-won-won)
    • Infinitiv a příčestí trpné se shodují (come-came-come)
    • Všechny tři tvary jsou odlišné (break-broke-broken)                                                                                                           

    Past continuous - Minulý čas průběhový

                      Tvoření: Was/Were + sloveso zakončené na koncovku -ing (gerundium)

                                                                            Použití č.1

    At 5 o´clock I was watching TV. - V pět hodin jsem se díval na televizi. Udáváme zde KONKRÉTNÍ OKAMŽIK v minulosti (pět hodin), během kterého (a pravděpodobně i před ním i po něm) PROBÍHALA daná činnost (v tomto případě dívání se na televizi) 

    Ilustrace z webu Help For English (https://www.helpforenglish.cz/article/2006123001-minuly-prubehovy-cas-past-continuous).

                                                                          Použití č.2

    Minulý čas průběhový se také používá v souvětích, kde říkáme, že do delšího děje v minulosti (past continuous) "vpadl" nějaký kratší děj (past simple). V těchto souvětích si musíme říci, která z těch činností logicky trvala delší a která kratší dobu, abychom dokázali správně doplnit oba časy. 

    I was watching TV when he arrived - Díval jsem se na televizi, KDYŽ VTOM dorazil. Dívání se na televizi je logicky delší děj, který začal ještě předtím, než dorazil. To "doražení" je kratší děj, který "vpadl" do toho dívání se na televizi.

                                             Příklady kladných, tázacích a záporných vět

    I was reading when I heard a shot - Četl jsem si, když vtom jsem zaslechl výstřel

    She was swimming yesterday at five PM - Včera v pět hodin odpoledne plavala. Udáváme zde konkrétní čas, během kterého plavala.

    We were having dinner when it happened - Večeřeli jsme, když se to stalo. "Když se to stalo" je kratší děj, který vpadl do toho, že jsme večeřeli.           

    Ilustrace z webu www.grammar.cz

                                                                       Otázky

    Vzhledem k tomu, že v minulém průběhovém čase pracujeme se slovesem BÝT, které patří mezi pomocná slovesa, tvoříme otázky tak, že tvar slovesa BÝT (tj. WAS nebo WERE) předsuneme před podmět

    Were you sleeping yesterday at 6 o´clock or were you outside? - Spal/a jsi včera v šest hodin, nebo jsi byl/a venku? Ptáme se na činnost, která probíhala v konkrétní časový okamžik (v šest hodin).

    Was he cleaning the car or was he playing tennis yesterday at 10.30? - Čistil včera v 10.30 auto, nebo hrál tenis? Opět se ptáme na činnosti, které probíhaly v jasně určenou, specifickou dobu v minulosti.

    Were they going home when the murder happened? - Šli domů, když se stala ta vražda (nebo byli na místě činu...)? I zde musíme použít minulý čas průběhový, protože vražda je přece jen kratší děj než cesta domů. Také zde vidíme, že minulý čas průběhový se používá k popisu alibi a podobných věcí.

                                                                          Zápory

    Jako u všech ostatních časů se i zde zápory tvoří přidáním záporné částice NOT (N'T) k pomocnému slovesu

    I wasn´t skiing at 3, I was already at the cottage - Ve tři hodiny jsem už nelyžoval, byl jsem v chatě (wasn't = was not)

    We weren´t monkeying around, we were studying hard! - My jsme nedělali kraviny, my jsme se učili! (weren't = were not)

                                                                            Použití č.3

    Poslední způsob využití tohoto času je, když říkáme, že dvě činnosti (nebo i více) probíhaly najednou ve stejnou dobu v minulosti.

    My dad was helping me with my homeworkand my mum was washing up. - Táta mi pomáhal s úkoly a máma myla nádobí. To jsou dva děje, které probíhaly nezávisle na sobě a ve stejný okamžik.  

    Podobná situace je znázorněna i na časové ose: 

                                                       Past continuous X Past simple

    Rozdíl mezi těmito dvěma časy spočívá v tom, že past simple (minulý prostý) vyjadřuje, že se něco stalo v minulosti a už to skončilo = ukončený, dokonavý děj (stalo se to včera, minulou zimu, před pěti lety...), zatímco past continuous (minulý průběhový) vyjadřuje, že něco zrovna v určitou dobu probíhalo = neukončený, nedokonavý děj !!!

    Porovnejte použití těchto dvou časů v následující větě:

    She was walking her dog, when she met Paul - Když se procházela se psem, potkala Pavla. Ona se procházela, procházela.... KDYŽ VTOM ho potkala

    Tuto větu můžeme také vyjádřit pomocí slov WHEN a WHILE:

    When she was walking her dog, she met Paul.

    While she was walking her dog, she met Paul.

    Pozn.: Za slovem WHILE zpravidla následuje PRŮBĚHOVÁ FORMA                  

    Triádu základních časů nám uzavírá čas budoucí, resp. přesněji řečeno různé možnosti vyjadřování budoucnosti

    FUTURE - Budoucnost

                                        Budoucnost lze v angličtině vyjádřit šesti hlavními způsoby:

    1. Pomocí WILL (30 − 40 %, že se děj odehraje) 

    Slovosled v kladné větě: Podmět - will - sloveso v zákl. tvaru (He will go / She will drink...).

                                                        Otázky

    − Přehození podmětu a pomocného slovesa (inverze):

                                      Will he go? Will she drink?

                                                        Zápory

                              Will not = Won´t. He won´t go. She won´t drink 

                             WILL se dá zkracovat pomocí stažených tvarů:

                                                     I will ... → I'll ...

                                                    You will ... → You'll ...

                                                    He, She, It will ... → He'll, She'll, It'll ...

                                                    We, They will ... → We'll, They'll ... 

                                                                  Použití

    a) náhlá rozhodnutí (It's hot in here, I'll open the window)

    b) domněnky, předpovědi − zejména se slovesy think (myslet si), hope (doufat), expect (očekávat) apod.

    I think he'll be well-placed in the competition − Myslím, že se v té soutěži dobře umístí

    I hope you'll get better soon − Doufám, že se brzy uzdravíš

    c) objektivní pravdy (It'll be my 18th birthday next week) 

    Míru jistoty u WILL lze zvýšit přidáním příslovcí typu definitely, probably, perharps nebo spojeními typu it's possible that...

    Watch the new Bond movie. You'll definitely like it − Zkoukni ten nový film o Bondovi. Určitě se ti bude líbit (100% jistota)

    I'll probably visit my grandparents at the weekend − Nejspíš o víkendu navštívím prarodiče (70 − 80% jistota)

    Perharps the shops will be closed, even though it's Saturday − Obchody budou asi zavřené, i když je sobota (50% jistota)

    It's possible that there will be no snow this Christmas - Je možné, že o Vánocích nebude sníh (50% jistota) 

    − POZOR − V kladných větách se příslovce DEFINITELY a PROBABLY nachází za slovesem WILL (you'll definitely like it, I'll probably visit...), ale v záporných větách se tyto příslovce nachází před záporným slovesem WON'T (you definitely won't like it, I probably won't visit...) 

    2. Modálními slovesy MAY/MIGHT (jistota okolo 50%) a CAN/COULD

    This may/might be a good way to learn a foreign language − Tohle může být dobrý způsob, jak se naučit cizí jazyk 

    3. Vazba BE GOING TO (70 − 80 %, že se děj odehraje) 

    Slovosled v kladné větě: Podmět - tvar slovesa BE (= am/is/are) - going to - sloveso v zákl. tvaru (He is going to go / She is going to drink...) 

                                                                      Otázky

                                 Is he going to go? Is she going to drink?

                                                                      Zápory

                                He isn´t going to go. She isn´t going to drink.

    Pochopitelně lze zkrátit tvary slovesa BE (He's going to go...)

                                                                     Použití

    a) předpovědi založené na nějakém důkazu, podnětu 

    You got an A in Maths? You're going to be a straight-A student in the end! − Ty jsi dostal jedničku z matematiky? Z tebe ještě nakonec bude jedničkář!

    b) plány, úmysly, záměry do budoucna

    Steve is going to go to Scotland for his studies next summer - Steve pojede příští léto studovat do Skotska

    I am going to learn to ski this winter - Tuto zimu se hodlám naučit lyžovat 

                                                                 GOING TO X WILL

    Ještě jednou opakuji, že WILL se používá pro NÁHLÁ (okamžitá) ROZHODNUTÍ − něco vás zrovna napadne, zatímco GOING TO se používá, když jste si něco dopředu NAPLÁNOVALI, např.: 

    I am going to have a party - To znamená, že jste si dopředu naplánovali, že uspořádáte večírek, pravděpodobně jste již někoho pozvali, připravili program atd. a teď tento svůj záměr někomu sdělujete. WILL by znamenalo, že vás ten nápad (uspořádat večírek) napadl TEĎ, myslíte, že je to dobrý nápad, ještě jste ale nic nepodnikli, jen vám to tak "blesklo hlavou". 

    4. PRESENT CONTINUOUS (99%, že se děj odehraje) - předem naplánovaná, jistá budoucnost

    We are flying to Barbados next week - Příští týden letíme na Barbados (to je již naplánované, na 99% jisté, objednané, zaplacené, letenky zabukovány...) 

    5. PRESENT SIMPLE - mluvíme o věcech, které jsou dané podle nějakého programu, rozvrhu (kina, školy...), jízdního řádu apod.

    After Maths we have a free period - Po matematice máme volno (než začne další hodina)

    The film starts at 8.15 this evening - Ten film začíná dnes večer v 8.15

    My train leaves at 11.30, so I'd like to be at the station at about 11.15 - Vlak mi odjíždí v 11.30, takže bych rád byl na nádraží kolem 11.15

    6. Vazba BE ABOUT TO - Velmi, velmi blízká budoucnost, někdo se chystá něco udělat, něco je tzv. "na spadnutí"

    Be quiet, she is about to say something - Buď zticha, chystá se něco říct

    He is about to open the door, hide somewhere! - Chystá se otevřít dveře, někam se schovejte!

    Tvoření otázek a záporů funguje na stejném principu jako u vazby BE GOING TO (Is she about to say something?, She isn´t about to say anything)  

    Shrnutí: WILL X BE GOING TO X MAY/MIGHT X PRESENT CONTINUOUS X PRESENT SIMPLE X BE ABOUT TO

    WILL - okamžitá, náhlá rozhodnutí, domněnky, předpovědi

    BE GOING TO - naplánované děje do budoucnosti

    MAY/MIGHT - možná to tak bude, možná se něco stane

    PRESENT CONTINUOUS - na 99% jisté děje v budoucnosti

    PRESENT SIMPLE - mluvíme o programech, rozvrzích, jízdních řádech...

    BE ABOUT TO - vyjádření velmi, velmi blízké budoucnosti  

    Stavová a dynamická slovesa

    Kromě pravidelných a nepravidelných sloves rozlišujeme v AJ také slovesa stavová a dynamická podle toho, zda děj jimi vyjadřovaný může logicky probíhat, nebo ne. Toto učivo je velmi důležité a pomůže vám vyvarovat se poměrně základních chyb v angličtině a promítá se do všech výše popsaných časů (samozřejmě i do těch, které výše popsané nejsou).

    Dynamická slovesa

    − Vyjadřují nějakou činnost → lze od nich tvořit průběhový čas (koncovka -ing)

    − V angličtině jich je většina, např. go, run, stand, sleep, work, cook, jump, open ...

    Stavová slovesa (také "statická")

    − Vyjadřují STAVY, postoje, názory apod. → NEMOHOU PROBÍHAT → NEPOUŽÍVAJÍ se v průběhových časech

    − Nejdůležitější jsou: like, love, hate, want, need, prefer, know, mean (znamenat), seem (zdát se), realise (uvědomit si), understand, believe, trust, suppose (předpokládat), remember, belong (patřit, náležet), fit (pasovat, sedět), contain (obsahovat, zahrnovat), consist (sestávat z), depend (záviset, záležet na něčem)

    Průběhový tvar též obvykle neužíváme po slovesech smyslového vnímání, tj. SEE, HEAR, SMELL, TASTE

    Why are you looking there? What do you see? - Proč se tam díváš? Co tam vidíš? (nikoli what are you seeing)

    You are making dinner? It smells really good! - Ty děláš večeři? Voní to fakt hezky (nikoli it's smelling)

    I must say I underestimated you. It tastes really good - Musím říct, že jsem tě podcenil. Chutná to fakt dobře (nikoli it's tasting) 

    To, že se tato slovesa nepoužívají v průběhových časech, neznamená, že některé -ingové tvary neexistují! Existují, jen se nepoužívají v průběhovém významu (např. The supposing author of this book is... − Předpokládaný autor této knihy je...). 

    Sloveso BE může mít i dynamický význam, např. ve větě Why is he being so selfish? - Proč se chová tak sobecky? (= právě teď nebo také poslední dobou, jedná se o normální použití přítomného času průběhového, jen zde může působit neobvykle právě sloveso BÝT).

    Sloveso THINK má oba dva významy, záleží na kontextu:

    1) What do you think about the UFOs? - Co si myslíš o mimozemšťanech? (stavový význam, jedná se o obecný názor dotazovaného, nelze použít průběhovou formu)

    2) What are you thinking about at the moment? - Na co právě teď myslíš? / O čem přemýšlíš? (ptáme se na momentální názor, použijeme tedy klasicky přítomný průběhový čas)  

    Jen tak pro zopakování - sloveso HAVE má také oba významy, jak již víme:

    1) My dad has a pool in the garden - Můj táta má na zahradě bazén (stavový význam MÍT, VLASTNIT)

    2) I am having dinner now, I'll call you back later - Právě večeřím, zavolám ti zpátky později (dynamický význam DÁVAT SI, UŽÍVAT SI - vazby typu have a shower/a bath, have breakfast apod.)  

    Rozkazovací způsob (Imperative)

    Na začátek bychom si měli ujasnit, kterým gramatickým osobám můžeme logicky rozkázat. V češtině to jsou tyto:

    • 2.os.j.č. (sedni si)
    • 2.os.mn.č. (sedněte si)
    • 1.os.mn.č. (sedněme si)

    V angličtině toto platí také, je zde ale ta "záludnost", že rozkaz pro 2.osoby obou čísel se tvoří odlišně než pro 1.osobu čísla množného.

    Abychom si tvorbu rozkazovacího způsobu zpřehlednili, rozdělíme si imperativ na příkazy a pobídky (toto rozdělení odpovídá výše zmíněnému rozdílnému tvoření každého z těchto typů).

    1) příkazy (2.os.j.č. a 2.os.mn.č.)

    Tento typ rozkazovacího způsobu tvoříme velmi jednoduše, a sice za pomoci holého infinitivu slovesa (tj. bez částice -to).

                                Sit down! − Sedni si! / Sedněte si!

                                Pay attention! − Dávej pozor! / Dávejte pozor!

                                Go home! − Běž domů! / Běžte domů!

                                Give it to me! − Dej mi to!

    Zápor tvoříme přidáním DON'T (don't go home! − nechoďte domů!, don't say such things! − neříkej takové věci! apod.)

    Tázacím dovětkem je u tohoto typu rozkazu nečekané WILL YOU?

    Pay attention, will you? − Dávejte pozor, ano? / Dávejte laskavě pozor!

    Don't say such things, will you? − Neříkej takové věci, ano?

    2) pobídky (1.os.mn.č.)

    Stejně jako v češtině, existuje i v angličtině rozkaz pro 1.os.mn.č. (pojďme tam!, neříkejme mu to! apod.)

    Ten se tvoří pomocí LET'S a (již zmíněného) holého infinitivu slovesa.

               Let's go there! − Pojďme tam!

               Let's sit here and wait till he comes − Sedneme si tu a počkáme, než přijde

    Zápor tvoříme tak, že po LET'S použijeme záporné NOT.

              Let's not go there! − Nechoďme tam!

              Let's not wait here anymore. He should have come earlier − Už tu nebudeme čekat. Měl přijít dřív.

    Druhá varianta tvoření záporu (která se mně osobně vůbec nelíbí, ale zmínit bych ji měl) je použití pomocného DON'T.

                                  Don't let's go there! / Don't let's wait here!

    Tázacím dovětkem je zde (rovněž nečekané) SHALL WE?

    Let's go there, shall we? − Půjdeme tam, ne?

    Let's not wait here, shall we? − Nebudeme tu čekat, že ne?

    Hold your breath, přichází první skutečné zvýšení laťky...

    Slovesa KEEP a WONDER

    V angličtině existují jistá slovesa, na jejichž významy a důležitost čeští učitelé mnohdy rezignují, a namísto nich se zaobírají jevy typu předminulý čas nebo − když to trochu přeženu − členy u ostrovů a poloostrovů.

    A těmito slovesy jsou právě i KEEP a WONDER, na kterých, troufnu si říct, stojí velká část běžné, mluvené angličtiny. Pojďme se na ně tedy podívat. 

    1) keep

    Toto sloveso, které někteří z vás nejspíš znáte ve významu NECHAT SI (you can keep the magazine − můžeš si ten časopis nechat) může svou plnou krásu odhalit, pokud po něm použijete sloveso v -ing tvaru. Tím totiž získá význam pokračovat v něčem, pořád něco dělat.

    Let's not end it, let's keep playing! − Ještě to nebalme, hrajme dál!

    She keeps complaining about everything − Pořád si na všechno stěžuje

    They keep trying to solve the case − Pořád se snaží ten případ vyřešit

    Why do you keep talking about what happened? − Proč pořád mluvíš o tom, co se stalo?

    I keep wondering why she left me − Pořád by mě zajímalo, proč mě nechala

    We decided to keep looking for them, not to wait for them to come − Rozhodli jsme se, že je budeme dál hledat, a ne čekat, až přijdou 

    2) wonder

    Všimněte si, že v předposlední příkladové větě se slovesem KEEP jsme si již WONDER zmínili, takže minimálně jeden jeho význam je nám již jasný. Přece jen ale bude lepší si sepsat různé možnosti překladu tohoto zajímavého slovesa. 

                                I wonder (if)

    • zajímalo by mě
    • jsem zvědavý (jestli)
    • přemýšlím (jestli)
    • chtěl bych se zeptat
    • říkal jsem si 

    Vidíte, že pole působnosti tohoto slovesa je poměrně široké, zároveň se jedná o nejlepší způsob překladu všech pěti zmíněných českých frází. Dejte také pozor, že WONDER je samo o sobě významovým slovesem, nepojí se s ním tedy tvar slovesa BÝT (I am wonder).  

    Zajímalo by mě, jestli to stálo za to − I wonder if it was worth it

    Jsem zvědavý, jestli to bude kluk nebo holka − I wonder if it's going to be a boy or a girl

    Přemýšlím, jestli mám vůbec odvahu se jí zeptat − I wonder if I have the nerve to ask her

    Chtěl bych se zeptat, jestli můžu jít ven − I wonder if I could go out / I was wondering if...

    Říkal jsem si, jestli byste mi to tady nemohl ukázat − I wonder if you could show me around here /        I was wondering if...

    Na dvou posledních větách vidíte, že WONDER lze použít i v průběhovém čase, není zde rozdíl ve významu.

    Také bych zde chtěl zmínit dvě užitečné vazby, které se stejně jako KEEP pojí s -ing tvarem následného slovesa. 

    a) have trouble

    Toto spojení znamená, že s něčím máme problém (nepoužívejte zde podst.jm. PROBLEM).

    I have trouble understanding the problem − Mám problém pochopit ten problém

    She has trouble learning Math − Matika se jí těžko učí / má problém s matikou

    Ve stejném významu se dá použít i spojení HAVE A HARD TIME, též s -ing tvarem (She has a hard time learning Math). 

    b) feel like

    Rovněž spojení, které je dobré znát, znamená něco ve smyslu mám chuť něco dělat, chtěl bych něco dělat.

    I feel like going out − Šel bych ven / chtěl bych jít ven

    Do you feel like swimming? − Šel by sis zaplavat? / chtěl by sis jít zaplavat?

    FEEL LIKE se pojí i s podst.jm. (I feel like a cup of coffee − Dal bych si šálek kávy).


    Budu se zřejmě opakovat, ale všechna spojení, která zde jsou uvedena, jsou v mluvené angličtině velmi klíčová, a pokud se je nejen naučíte, ale hlavně, pokud je budete používat, posune to vaši angličtinu o ohromný krok dopředu.  

    Modal verbs, anyone?

    Modal verbs - Modální slovesa

    − Vyjadřují nutnost, povinnost, zákaz, možnost (něco udělat), úlevu (něco nemusíme udělat), radu (někdo by měl/neměl něco udělat)

    − Jsou to slovesa CAN/COULD, MAY/MIGHT, MUST, SHALL/SHOULD, vazba USED TO (viz samostatnou prezentaci), někdy i WILL a WOULD

    − Existují POUZE ve svých ZÁKLADNÍCH TVARECH BEZ -TO (to must) => NEUŽÍVAJÍ -s ve 3.os.č.j. (musts), netvoří minulý čas pomocí koncovky -ed (musted), a nelze od nich vytvořit ani průběhový tvar (musting)

    − Ve všech osobách mají stejný tvar (you can, they can, we can, he can, she can, it can)

    − Sama tvoří otázku a zápor (will you?, can you?; you won't, you can't...), jedinou VÝJIMKOU je (kromě vazby USED TO) sloveso MUST (když u něj chceme vytvořit otázku nebo zápor, používáme pomocná slovesa DO/DOES/DID + opisný tvar HAVE/HAS TO) 

    − Pokud bychom chtěli tato slovesa použít v jiných časech, musíme použít tzv. opisný tvar (must →  have/has to, v minulém čase had to; can → be able to / be allowed to; should → be supposed to) 

    − V jedné větě se NEMOHOU VYSKYTOVAT dvě modální slovesa ZA SEBOU, takže např. věta They should can speak English je špatně, protože v ní jsou za sebou dvě modální slovesa, should a can

    − V těchto případech musíme opět použít opisný tvar, takže tato věta správně zní "They should be able to speak English" 

    CAN − umět, moci

    I can swim − Umím plavat (dokážu to, mám tu dovednost)

    I can tell her if you want − Můžu jí o tom říct, jestli chceš

    I can't tell you. It's a secret - Nemůžu ti to říct. Je to tajemství

    I can ski but can't ride a bike - Umím lyžovat, ale neumím jezdit na kole

    − Minulý čas od slovesa CAN je COULD - někdo něco uměl/mohl udělat v určité době v minulosti  

    Could you speak English when you were seven? - Uměl jsi mluvit anglicky, když ti bylo sedm?

    CAN/COULD a CAN'T/COULDN'T se také užívají, když vyjadřujeme míru jistoty (tj. jak dalece jsme přesvědčeni o tom, co tvrdíme). 

    It can be the correct answer − Může to být správná odpověď

    It could be the correct answer - Mohla by to být správná odpověď

    It can't be true! - To nemůže být pravda!

    It can't be Tom, he's in Karlovy Vary! - To nemůže být Tomáš, ten je v Karlových Varech! (když potkáme na ulici někoho, kdo je mu podobný) 

    Vidíte, že rozdíl v prvních dvou větách není velký, COULD je zde jakoby podmiňovací způsob od CAN.

    Opisné tvary BE ABLE TO / BE ALLOWED TO se používají po infinitivu hlavního slovesa

       She wants to be able to sing − Chce umět zpívat

       We weren't allowed to come − Nemohli jsme přijít (měli jsme zakázáno přijít) 

    MAY  & MIGHT - možná, mohlo by to tak být                                                                               Překlad sloves MIGHT a MAY je mnohdy velmi závislý na kontextu. Často se používají, když upozorňujeme na rizika nějaké činnosti (You might burn your arm / fall down the stars / hurt your back...), kde je lze přeložit jako MOHL BYS, MOHL BY SIS (spálit ruku / spadnout ze schodů / poranit záda...). Obecně tato slova znamenají MOŽNÁ, ASI. 

                                         Pomocí těchto sloves také vyjadřujeme míru jistoty:

    It may be the correct answer - Možná je to správná odpověď

    It might be the correct answer - Je možné, že je to správná odpověď

    A: Do you know where John is? (Nevíš, kde je John?)

    B: He might/may be at his grandmother's. (Možná je u babičky; mohl by být u babičky)

    Tato dvě slovesa se používají výhradně v oznamovacích větách, popř. v záporech. Zápory se tvoří přidáním NOT (may not; might not). 

    MUST − muset

    I must learn more to get good marks! - Musím se více učit, abych dostal dobré známky!

    Pozn.: Sloveso MUST se většinou používá pro podobné osobní příkazy, užívá se tedy v 1.os.č.j., jedná se o silný příkaz sobě samému. Proto se užívá, např. když si lidé dávají nějaká předsevzetí s čím musí přestat, nebo co naopak musí zlepšit (viz také prezentaci "Have to X Must") 

                                           MUST se také používá k vyjádření míry jistoty:

    It must be true! - To musí být pravda!

    He must be very clever. Look at his marks! - Musí být fakt chytrý. Podívej na jeho známky!

    MUST se používá i k překladu "Musím říct, že..." = I must say (that)... 

    POZOR − tvar MUSTN´T neznamená nemuset, ale NESMĚT (mít zákaz něco udělat) !!!

    You mustn´t copy the answers of the test! − Nesmíš opisovat ty odpovědi z testu!

    Pozn.: NEMUSET = DON´T / DOESN'T HAVE TO, v minulém čase DIDN´T HAVE TO 

    SHALL - toto modální sloveso se dříve používalo místo WILL pro budoucí čas. Dnes je tento způsob použití již zastaralý a SHALL se používá dvěma způsoby (používá se v 1.os.j.č. a 1.os.mn.č.) :

    1) ptáme se, jestli máme něco udělat

    Shall I open the window? - Mám otevřít okno?

    Shall I invite them? - Mám je pozvat? 

    2) něco navrhujeme, nabízíme atd.

    Shall we play table tennis? - Nezahrajeme si ping-pong? 

    Kromě SHALL můžeme v prvním případě využít obrat "do you want me to...?", ve druhém případě např. vazby LET'S DO sth. / WHAT ABOUT DOING sth. / WHY DON'T WE DO sth.

                                 Let's play... / What about playing...? / Why don't we play...?

    SHOULD − někdo by měl nebo neměl něco udělat

    You should study tonight, because tomorrow you are doing a Maths test − Měl by ses dnes večer učit, zítra píšeš test z matematiky

    You shouldn´t smoke, because it´s harmful − Neměli byste kouřit, protože je to škodlivé 

    Místo SHOULD lze také použít tvar OUGHT TO., v záporu pak OUGHTN'T TO (You ought to study... ; You oughtn't to smoke...). 

    V minulém čase se místo SHOULD / OUGHT TO používá vazba BE SUPPOSED TO.

                                       I was supposed to do it - Měl jsem to udělat

    BE SUPPOSED TO se dá také použít místo SHOULD v přítomnosti. Je zde malý rozdíl. Vazbou SUPPOSED TO zdůrazňujeme, že to od nás očekává nějaká třetí osoba, že danou věc "máme či nemáme udělat". 

    I am supposed to help her - Mám jí pomoct (očekává se ode mě, že jí pomohu)

    What are you doing here? You are supposed to be at home and study for the test! (Co tu děláš? Máš být doma a učit se na test!) 

    Pozn.: Na začátku prezentace píšu, že se jako modální sloveso někdy používá i WILL. Je to tak, ale POUZE ve smyslu VYJADŘOVÁNÍ JISTOTY.

                                                    It will be Tom - To bude určitě Tomáš

    WOULD (LIKE), jakožto české (RÁD) BYCH, se k modálním slovesům řadí spíše z důvodu výslovnosti, která je typově společná s COULD a SHOULD. 

                                                               "A co NEEDN'T?"

    Tato otázka možná některé z vás napadla, proto ještě vysvětlím, jaká je s NEEDN'T situace. Tento slovesný tvar znamená NEMUSET (I needn't study tonight - Nemusím se dnes večer učit).

    Ovšem realita je taková, že se od něj v současné AJ stále více a více upouští. Místo něj se využívají tvary HAVE/HAS/HAD TO nebo NEED TO, případně samozřejmě jejich záporné tvary. Což znamená, že je daleko přirozenější říct I don't have to study tonight / I don't need to study tonight

    Why don't we take a little test now? (test no.2)

    Vazba USED TO

    − Vyjadřuje, že v minulosti se něco dělo opakovaně a běžně, ale teď tomu tak již není (něco se změnilo, něco je jinak)

    − V češtině mohou mít tyto děje koncovku -val (býval, chodíval, navštěvoval, dělával...)

    − Slovosled v kladné větě: Podmět − USED TO − hlavní sloveso v základním tvaru

    I used to go to school here − Tady jsem dříve chodil do školy (chodíval jsem tam do školy, teď tam již nechodím)

    He used to read sci-fi books, but now he reads especially books about History − Dříve četl sci-fi, ale teď čte zejména knihy o historii (dříve to bylo obvyklé, čítával sci-fi, ale teď už ne)

    Zde si všimněte jedné důležité věci − v přítomném čase vazbě USED TO odpovídá "obyčejný" přítomný čas prostý (teď čte / čítává), žádné use to neexistuje

    She used to live there − Dříve tam bydlela (teď tam již nebydlí, odstěhovala se...)

    − Otázky a zápory se tvoří pomocí DID / DIDN'T, přičemž vazba USED TO je JEDINÁ, u které lze po DID použít sloveso (v tomto případě USE) v MINULÉM ČASE, což u žádného jiného slovesa NENÍ MOŽNÉ !!!

    Did you ever use(d) to do something else instead of playing computer games? - Dělal jsi někdy něco jiného, než hrál na počítači?

    I didn't use(d) to go out with my friends when I was a child - Když jsem byl dítě, nechodil jsem ven s kamarády

    Pozn.: Tvar USED v otázkách a záporech raději nepoužívejte u zkoušek a školních testů. Mohlo by to být považováno za "špatné" a slangové.

    Místo vazby USED TO je také možné použít minulý čas prostý:

    I went to school here - Chodil jsem tu do školy

    She lived there one time - Jeden čas tam bydlela

    U druhé z vět to české "kdysi", "jeden čas", vyjadřuje právě přidané "one time". Pokud bychom použili USED TO, nemuseli bychom přidat nic.

    Ve stejném významu je také možné použít sloveso WOULD, což vás možná překvapí, neboť většina z vás zná WOULD pravděpodobně jen jako podmiňovací způsob slovesa BÝT.

    WOULD se v tomto významu používá pouze s dynamickými slovesy, tj. slovesy, která popisují nějakou činnost, která může probíhat.

    I would go to school here - Chodil jsem tu do školy

    He would read sci-fi books before, but now he reads especially books about History - Dříve četl sci-fi, ale teď čte zejména knihy o historii

    WOULD však naopak nemůžeme použít se stavovými slovesy, tj. slovesy, která naopak popisují něco, co nemůže probíhat, tj. STAVY, názory, myšlenky apod. S těmito slovesy používáme pouze USED TO.

    A tree used to stand in front of our school - Před naší školou stával strom (nikoli A tree would stand)

    He used to love her − Dříve ji miloval (nikoli He would love her)

    She used to live there - Dříve tam bydlela (WOULD nepoužíváme, když říkáme, kde jsme bydleli / žili my nebo někdo jiný).

    I used to have a cat - Míval jsem kočku (WOULD také nepoužíváme, pokud říkáme, že někdo něco v minulosti vlastnil).

    (viz také prezentaci "Stavová a dynamická slovesa")

                                             I USED TO do sth. X I am USED TO doing sth.

                                 I used to do something = v MINULOSTI jsem něco dělával

                                                                        X

                                 I am used to doing something = jsem na něco ZVYKLÝ (TEĎ)

    − POZOR - Je nutné si zapamatovat, že druhá zmíněná vazba se vždy pojí s GERUNDIEM, nikoli s infinitivem, proto je špatně např. věta "I am used to get up early", jelikož get up je infinitiv. Správně je "I am used to getting up early".

    The Brits are used to driving on the left - Britové jsou zvyklí jezdit vlevo (nikoli The Brits are used to drive on the left)

    Tato vazba nemusí vždy popisovat činnosti, může se také pojit pouze s předmětem.

    I am used to it - Jsem na to zvyklý

    I am used to his way of teaching - Jsem zvyklý na jeho způsob výuky

    Vazbu I am used to doing sth. můžeme použít i v minulém čase, tedy I was used to doing sth. Význam je občas podobný samotnému USED TO, někdy také ne, ostatně podobně jako v češtině (mohli jste něco dělat opakovaně, ale nemuseli jste na to být nutně zvyklí / mohli jste si zvyknout až později).

    Např. věta "I used to live there" znamená "bydlel jsem tam", nemusí to však nutně znamenat, že jsem si na to zvykl.

    Důležitější však je, že se tyto dvě vazby NESMĚJÍ KOMBINOVAT !!! (I am used to walk, I used to living there).

    Rád bych vás seznámil ještě s jednou důležitou vazbou, a sice GET USED TO sth.

                                           Get used to sth. = Zvyknout si na něco

    I got used to his way of teaching - Zvykl jsem si na jeho způsob výuky

    I had to get used to my classmates - Musel jsem si zvyknout na své spolužáky

    Podívejte se na užití všech tří našich vazeb - Used to do sth., Be used to (doing) sth. a Get used to sth. - v jednom celku:

    When I lived in a village, I used to walk to work. I never thought of driving, because I wasn't used to it. But when I moved to Prague, I got used to driving to work very quickly.

    Když jsem bydlel na vesnici, chodil jsem do práce pěšky. Nikdy mě nenapadlo jezdit autem, protože jsem na to nebyl zvyklý. Ale když jsem se přestěhoval do Prahy, velmi rychle jsem si zvykl jezdit do práce autem.

    Z příkladu vidíme, že pokud po vazbě GET USED TO sth. následuje další sloveso, je ve tvaru gerundia (v "-ingovém" tvaru) - going, learning, jumping etc.

    Pokuste se vstřebat jak použití samotného USED TO, tak i výše zmíněných vazeb, jelikož oboje je v komunikace opravdu používané a užitečné.

                                                        Ilustrace z: www.grammar.cz

    Přivlastňovací pád

    V prezentaci o zájmenech jsme se přivlastňováním již zabývali. Ovšem k překládání výrazů typu "auto mého dědy" nebo "kamarád mého táty" nám samotná přivlastňovací zájmena neposlouží. Právě v podobných spojeních je potřeba využívat tzv. přivastňovací pád.

    Není na tom nic složitého. Přivlastňovací pád se tvoří tak, že k životnému podstatnému jménu (zejména lidé nebo zvířata), kterému chceme danou věc přivlastnit, přidáme 's (apostrof + s).

                                               my grandpa's car - auto mého dědy

                                               my dad's friend - kamarád mého táty

                                               a dog's tail - psí ocas

                                               lion's roar - lví řev

    V případě, že něco přivlastňujeme podstatnému jménu v množném čísle, pak se nepřidává celé 's, nýbrž pouze apostrof (podst.jm. v množném čísle na konci již jedno s mají) !!

                                                my parents' flat - byt mých rodičů

    Tato konstrukce se také uplatňuje, pokud říkáme, jak dlouho trvala nějaká cesta, výlet apod.

                                               two days' journey - dvoudenní cesta 

    Pozn.: U posledního příkladu výše můžeme také zvolit vyjádření pomocí přídavného jména, kde jsou číslovka a podst.jm. DAY spojeny tzv. spojovníkem (krátká pomlčka). V tom případě ovšem NESMÍME zapomenout na neurčitý ČLEN !!

                                                   a two-day journey 

    Tyto dva způsoby se nesmí kombinovat. Nemůže nám tedy vzniknout:

    · a two days' journey

    · two-days journey

    Tyto dvě verze jsou GRAMATICKY NEPŘIJATELNÉ

    Pokud chceme něco přivlastnit podstatnému jménu, které tvoří množné číslo nepravidelně (child → children; sheep → sheep), tak se přivlastňovací pád tvoří stejně jako v prvním případě. Vznikne nám tedy např.:

                                          a children's room - dětský pokoj

                                          sheep's wool - ovčí vlna

    Poznámka k výslovnosti: Pokud podstatné jméno (ať už samo o sobě, nebo až když k němu přidáme přivlastňovací pád) končí na sykavku (nejčastěji s nebo z), vyslovuje se tato koncovka jako /iz/ (aby vůbec šla vyslovit).

                                          James's car - Jamesovo (Jakubovo) auto - vyslovíme /džejmsiz/

                                          George's wife - Georgova (Jirkova) manželka - vyslovíme /džordžiz/

    Pozn.: U první věty je možná i psaná podoba JAMES'

    Výše je napsáno, že se přivlastňovací pád používá s životnými podst.jmény. S těmi neživotnými se místo něj používá předložka OF.

                                           the roof of the house - střecha domu (nikoli the house's roof)

                                           the name of the book - název knihy (nikoli the book's name

    Ve složitějších spojeních typu "kamarád kamaráda mé mámy", používáme kombinaci přivlastňovacího pádu a vazby s předložkou OF. Pokud bychom je totiž chtěli překládat pouze za pomoci přivlastňovacího pádu, např. výše zmíněné spojení by vypadalo takto: "My mum's friend's friend" (uznejte, že to nevypadá, a když si to zkusíte vyslovit, tak ani nezní, nejlépe). Teoreticky to není gramaticky špatně, ale v reálu se to absolutně nepoužívá. Místo toho používáme výše zmíněnou kombinaci přivlastňovacího pádu a vazby s předložkou OF. Vznikne nám tedy:

                                       the friend of my mum's friend - kamarád kamaráda mé mámy

                                                                      Pro pokročilejší

    Nebyla by to angličtina, kdyby zde nebyly výjimky. Pravidlo, že "přivlastňovací pád se používá jen u životných podst.jm.", totiž neplatí vždy a všude.

    Přivlastňovací pád se totiž používá také se zeměmi, planetami, organizacemi apod.

                                    NASA's exploration - výzkum společnosti NASA

                                     Earth's atmosphere - zemská atmosféra

                                     England's prime minister - anglický premiér

                                     World's population - světová populace

    V souvislosti se slovem WORLD'S se vám možná vybaví anglický překlad názvu 3.dílu Pirátů z Karibiku, který zní "At World's End", v češtině "Na konci světa".

    Za zmínku stojí i spojení předložky OF se samostatnými přivlastňovacími zájmeny (mine, yours, hers...), zejména ve spojení s podst.jménem FRIEND. Spojení A FRIEND OF MINE překládejte jako JEDEN MŮJ KAMARÁD (tuto anglickou verzi preferujte před one of my friends).

    Nejspíš vás napadne otázka, jaký je rozdíl mezi MY FRIEND a A FRIEND OF MINE. Představte si např. situaci, kdy nějaké třetí osobě představujete svého kamaráda. Zde použijete první verzi, tedy

    I'd like to introduce you my friend John, protože představujete konkrétního kamaráda.

    A FRIEND OF MINE je pouze obecné, nekonkrétní, stejně jako český ekvivalent.

    I met a friend of mine yesterday − Včera jsem potkal jednoho kámoše

    Časté chyby + slovní zásoba: Škola

    V této prezentaci si dávám za cíl shrnout nejčastější chyby, kterých se Češi dopouštějí, a zároveň trochu obohatit vaši slovní zásobu na téma nám velmi blízké (ovšem mnohými nenáviděné), a sice "škola".

    1. Studovat školu

    První chyby se dopouštíme již u tohoto základního obratu. České "studovat školu" totiž překládáme doslova - jako "study a school". Tato vazba není úplně nesmyslná - znamená "studovat školu" ve smyslu zkoumat budovu školy, jak je postavena, jaké jsou její parametry atd.

    To většinou ale říci nechceme. "Studovat školu" můžeme vyjádřit čtyřmi způsoby:

    • STUDY AT + název školy
    • GO TO + název školy (více odpovídá českému "chodit do školy")
    • ATTEND + název školy
    • BE IN + typ školy (I am in basic school = jsem na základní škole, chodím na základní školu)

    Předložka IN se obecně používá ve spojení s typem školy (základní, střední, vyšší odborná atp.), a to bez členu.

                                   We met in high school - Poznali jsme se na střední

    Výrazy GO TO a ATTEND můžeme spojit i se základní školou, STUDY AT se více hodí použít u dalších škol, které nás čekají (střední, vysoké). Pozn.: "Začít chodit do školy" můžeme vyjádřit jako "start school", "start going to school", "start to go to school", "start attending a school" nebo "start to attend a school".  Za tento obecný "vzorec" si samozřejmě lze dosadit konkrétní typy  škol, např. "start elementary school/start attending elementary school...". 

    Když se jako žák nacházíte v budově školy, ať už se učíte, nebo jste na nějakém kroužku, jste AT SCHOOL = VE ŠKOLE.

    Když už se ve škole "zabydlíme", od jisté doby budeme nevyhnutelně psát testy. A právě toho se týká náš druhý problém. 

    2. Píšeme testy

    Problém spočívá v tom, že v češtině testy PÍŠEME, v angličtině však nemůžeme použít vazbu WRITE A TEST !!

    S testy můžeme použít slova DO, TAKE a SIT (příp. SIT FOR)

    We are doing/taking/sitting a big Maths test tomorrow - Zítra píšeme velkou písemku z matematiky (nikoli we are writing a test)

    Domácí úkoly se v angličtině zásadně DĚLAJÍ (do homework).

    Pozn.: V češtině říkáme, že píšeme testy Z něčeho. V angličtině však používáme předložku ON (a test on irregular verbs). Když říkáme, z jakého předmětu test píšeme, většinou používáme vyjádření pomocí složených podstatných jmen (an English test/a History test...).

    No a z oněch testů dostáváme známky (marks; grades). A tím se plynule přesouváme k další časté chybě. 

    3. Známky Z angličtiny/češtiny/matematiky...

    Problém spočívá právě v používání správné předložky. V češtině používáme Z, v angličtině však FROM nelze použít!!

    Správnou předložkou je v těchto případech IN.

    I got mark 1 in English - Dostal jsem jedničku z AJ (nikoli from English)

    V češtině říkáme např. "Učitelka mi dala na vysvědčení dvojku z ČJ."

    Vazba "dát někomu známku" se používá i v AJ:

                               The teacher gave me 2 in Czech (language)

    Pozn.: V anglicky mlucících zemích se známky označují písmeny A, B, C, D, F, podle procentuální úspěšnosti.     

                                              A když už jsme u těch školních předmětů...

                                                Školní předměty - School subjects

    Czech, English, German, Spanish... - čeština, angličtina, němčina, španělština... (názvy jazyků se v AJ píší vždy s velkým písmenem)

    History - dějepis

    Geography - zeměpis

    Citizenship - občanská výchova

    Art - výtvarná výchova

    Music - hudební výchova

    P.E. (= Physical Education) - tělocvik

    Crafts - dílny, "pracovní činnosti"

    Biology - biologie (přírodopis)

    Physics - fyzika

    Chemistry - chemie

    Předmětům BIOLOGY, PHYSICS a CHEMISTRY je nadřazeno slovo SCIENCE (věda).

    Pozn.: Toto byly jen nejzákladnější a nejběžnější školní předměty, v jiných zemích mívají i předměty jako Religion (náboženství) nebo Philosophy (filozofie).

    To, že chodíme na hodiny určitého jazyka, můžeme vyjádřit pomocí slovesa TAKE (He takes extra English classes).

    I've been taking German since the 7th grade − Od 7.třídy chodím na němčinu

    Pozn.: Druhou větu můžeme také pochopitelně vyjádřit "oklikou", a sice např. "I've been studying German since the 7th grade".

    Pozn.: Zde si všimněte, že GRADE také znamená "třída". Ve významu "ročník" (zejména na SŠ a VŠ) se používá výraz YEAR. V BrE se tyto výrazy používají s určitým členem, v AmE spíše bez členu.

    Školní předměty mívají žáci zapsané v rozvrhu (BrE - timetable; AmE - schedule).

    Pokud nám některý z předmětů nejde, můžeme chodit na doučování (doučování = tutoring). V tomto spojení se také často chybuje.

    4. Chodíme na doučování / Někoho doučujeme 

    Toto spojení je zdrojem chyb, protože v něm nevyužíváme ani vazbu GO TO, ani mnohdy "zázračné" sloveso ATTEND. "Chodím na doučování" můžeme vyjádřit dvěma způsoby:

    • I am tutored
    • I have tutoring

    Pokud udáváme, kdy toto doučování máme, tak se tento údaj obvykle pojí s druhou zmíněnou vazbou.

    Slovo TUTOR vyjadřuje jak sloveso "doučovat", tak i podstatné jméno "doučovatel" (člověk, který doučuje).

    V průběhu školního roku také můžeme navštěvovat různé kroužky. V tomto případě nám poslouží sloveso ATTEND, které pokrývá význam českého "chodit na" (dramaťák, šachový kroužek atp.).

    I used to attend drama lessons and a chess club - Chodil jsem na dramaťák a na šachy

    Pokud chceme vyjádřit, že chodíme na tréninky (fotbalu, florbalu atp.), používáme vazbu GO TO.

    Some 8th graders go to table tennis training - Někteří osmáci chodí na trénink ping-pongu

    Pozn.: Některé z těchto sportů se provozují v tělocvičně (gym), jiné na školních hřištích (fotbalové hřiště - football pitch; basketbalové hřiště - basketball pitch atd.)

                                 Po celou dobu šk.roku jsme v kontaktu s personálem školy.

                                   Školní personál - School staff/Employees of the school

    head teacher / headmaster / principal - ředitel

    headmistress - ředitelka

    deputy headmaster - zástupce / zástupkyně ředitele

    school secretary - hospodářka školy

    teacher ­- učitel / učitelka

    Pozn.: Češi mají ve zvyku překládat pojem "třídní učitel" jako class teacher. Daleko přesnější termíny jsou však např. FORM TEACHER či HOMEROOM TEACHER (druhé zmíněné se využívá zejména v AmE).

                                    Slova TEACHER se týká také naše poslední častá chyba

    5. Oslovujeme učitele

    V češtině oslovujeme vyučujícího slovy "pane učiteli / paní učitelko", později "pane profesore / paní profesorko". Tato kombinace však v angličtině neexistuje, nemůžeme tedy nikdy říct "Mr. teacher", "Mrs. teacher" apod.

    Pro oslovení učitele se používá buď pouze Mister / Miss, nebo kombinace Mr. / Mrs. / Miss + příjmení

    Pokud bychom zabrousili do nižších pozic školní hierarchie, máme ještě např.:

                                            (school) caretaker - školník

                                            doorkeeper - vrátný

                                            cook - kuchař / kuchařka

                                            cleaner - uklízečka

    Pozn.: Školní jídelna, ve které výše zmínění kuchař nebo kuchařka pracují, je school canteen.

    Tento personál pracuje v různých typech škol, kterými si za celý život projdeme. Jsou to:

    nursery school (BrE) / kindergarten (hl.AmE, z němčiny) / pre-school - školka

    primary school (BrE) / elementary school, grade school (AmE) / basic school - základní škola

    secondary school (BrE) / high school - střední škola

    college (AmE) / university (hl. BrE) - vysoká škola (univerzita)

    Obecně se školy dělí na státní (public) a soukromé (private).

    Pozn.: "Dokončit školu" se vyjadřuje pomocí slovesa FINISH + typ školy. "Dokončit střední školu / vysokou školu" můžeme přeložit také jako GRADUATE - graduate (from) high school / university.

    Pokud zmiňujeme název konkrétní školy, pak se již FROM se slovem GRADUATE pojí (He graduated from Harvard - Vystudoval Harvard).

    Se slovesem GRADUATE souvisí i pěkný překlad českého spojení "po maturitě" = after graduation

    U dokončení VŠ se také využívá slovo DEGREE (když dokončíme školu, dostáváme DIPLOM).

    Do you have a college degree? - Vystudovala jsi vysokou školu?
    I have a law degree - Vystudoval jsem práva na V

    Následuje finální část důležitých a pověstných anglických časů, a sice časy předpřítomné.

    Present perfect - Předpřítomný čas

    Tvoření: Have/Has (popř. stažené tvary - I've, She's...) + 3. tvar slovesa, tj. past participle (done, gone, been...).

                                                                           Použití č.1

    Děje, které se STALY v minulosti a jsou STÁLE PATRNÉ v přítomnosti, TRVAJÍ DÁLE DO PŘÍTOMNOSTI => NESKONČILY V MINULOSTI na rozdíl od past simple (mají VLIV na přítomnost). Do češtiny věty tohoto typu překládáme buď minulým, nebo přítomným časem.

    Např. I have lost my keys - Ztratil jsem klíče (a stále je nemám, nenašel jsem je)

    V předpřítomném čase neříkáme, kdy děje proběhly => nemůžeme říci např. I have lost my keys yesterday. Správně by bylo I lost my keys yesterday (past simple), protože jsem je ztratil VČERA => děj již SKONČIL. Věta s past simple nám ale neříká nic o současnosti.

                                                          Oznamovací věty

    She has bought a car - KOUPILA si auto a STÁLE HO MÁ

    He has repaired the roof - OPRAVIL střechu a STÁLE JE OPRAVENÁ

    They've been (= They have been) accommodated here for two weeks - Jsou tu ubytováni na dva týdny

    I've had a stomach-ache since Friday - Od pátku mě bolí břicho

    since = od kdy něco probíhá (bod v minulosti)                                                                                           for = jak dlouho již něco probíhá (časový úsek) 

    Pozn.: Poslední dvě věty jsou v pořádku, i přesto, že obsahují "specifické časové určení". Zasahují totiž do přítomnosti, či se v ní přímo odehrávají.

                                                                    Otázky

    Tvoří se přehozením pozic podmětu a pomocného slovesa (jako ostatně u všech ostatních časů).

    Has she (ever) bought a car? - Koupila si (už někdy) auto?

    Have you (ever) lost your keys? - Ztratil jsi (už někdy) klíče?

    Has he repaired the roof (yet)? - Opravil (už) tu střechu?

                                                                  Zápory

    Tvoří se přidáním záporné částice NOT (N'T) k pomocnému slovesu (což také platí všude jinde), v tomto případě tedy k HAVE / HAS.

    She hasn´t bought a car - Ještě si nekoupila auto

    I haven´t lost my keys - Neztratil jsem klíče

    We haven´t eaten today - Ještě jsme dnes nejedli

    He hasn´t repaired the roof - Neopravil střechu

                  Tento způsob vyjádření záporu bývá často zakončen slovem YET (= zatím, ještě).

                                                   She hasn't bought a car yet.

                  YET se také používá v otázkách (též na konci věty), kde znamená "už".

                                                   Has she bought a car yet?

    Jak ale vidíte ze čtyř příkladů výše, není vždy nutné použít YET, protože české "ještě" nebo "už" v sobě často obsahuje již samotný předpřítomný čas.

    Druhý způsob vyjádření záporu je pomocí Have/Has + never + 3.tvar slovesa (She has never bought a car).

                                                                    Použití č.2

    Hlavní účel předpřítomného času je ten, abychom byli schopni hovořit o tom, co jsme od minulosti až do teď prožili, zažili, vyzkoušeli atd. Jedná se tedy o popis životních zkušeností.

                                       Dobře je to patrné na větách, jako jsou např. tyto:

    Have you ever been to Australia? - Byl jsi už někdy (za svůj život) v Austrálii?

    She has never eaten curry - Ještě (nikdy) nejedla kari

    He has won a literary competition - Vyhrál literární soutěž (někdy v průběhu života, nespecifikujeme kdy)

    A: Which countries have you been to?

    B: I've been to Germany, Hungary, Greece, Turkey...

    ever = (už) někdy; never = (ještě) nikdy - typické právě s předpřítomným časem (možno ale použít i v jiných časech!)

    Možná vás napadne otázka, proč v první větě není napsáno "Have you ever been in Australia?" ale "...to Australia". Důvod je ten, že v minulém čase se používá předložka -in (I was in Australia last summer), ale v předpřítomném čase se -in mění na -to.

    Stejně tak je tomu v posledních dvou větách (dialogu).

    In by v té větě mohlo být, pokud bychom se v Austrálii nacházeli, a někdo by se nás zeptal např. jestli jsme tam již někdy dříve byli.

                                              Have you (ever) been in Australia before?

                                              Použití č.3 - něco se změnilo, něco je jinak

    Tento čas užíváme také, když někomu sdělujeme nějakou změnu, která se v našem životě stala a o které ještě dotyčný neví.

    I used to do martial arts but I have quit - Dělával jsem bojová umění, ale skončil jsem

    Z této věty vyplývá, že posluchač nejspíš ví, že mluvčí se dříve věnoval bojovým sportům, ale vzhledem k tomu, že pravděpodobně neví, že s nimi již skončil, tak mluvčí použije právě předpřítomný čas - to, že se již bojovým sportům nevěnuje, je pro posluchače nová informace.

    − POZOR - Pokud by ve výše uvedené větě byl nějaký konkrétní časový údaj (two months ago, last year atp.), bylo by nutné použít minulý čas prostý, ne předpřítomný !!

                                    Použití č.4 - zrovna teď / nedávno se něco stalo

    Předpřítomný čas používáme také, když mluvíme o nedávných událostech, většinou se slovy just, already, recently apod.

    We have just finished our homework - Právě jsme si dodělali DÚ

    We have already finished our homework - jsme si dodělali DÚ

    He said that he'd seen a good film recently - Řekl, že nedávno viděl pěkný film

    ALREADY ve větě výše vyjadřuje, že se něco stalo dříve, než posluchač očekával (může to být pro posluchače překvapivé).

    Z příkladů vidíme, že JUST a ALREADY umisťujeme mezi HAVE / HAS a příčestí minulé. Výraz ALREADY se však může nacházet i na konci věty (We have finished our homework already), stejně jako RECENTLY.

    Pozn.: V AmE se v mnoha případech místo předpřítomného času využívá minulý čas prostý (Sally isn't here. She went out místo Sally isn't here. She's gone out).

    Ilustrace z: www.grammar.cz

    Present perfect continous - Předpřítomný čas průběhový

    Předpřítomný čas průběhový je podle mě poslední z 12 anglických časů, který je dobré se naučit a je poměrně používaný v běžné konverzaci. Ty další (např. předminulý čas) se jednak tolik nepoužívají, a jednak je pro většinu lidí jejich pochopení téměř neuskutečnitelné. Ale u předpřítomného času průběhového tomu tak není. Pojďme se na něj tedy podívat.

    Tvoření: Have/Has (popř. stažené tvary) + been + sloveso zakončené na koncovku -ing

    Použití: 1. Říkáme, JAK DLOUHO JIŽ nějaký děj probíhá, případně OD KDY (konkrétní časový údaj). 2. Říkáme, že něco je DŮSLEDKEM něčeho, co probíhalo před tím.

    Ve větách s předpřítomným průběhovým časem se velmi často používají dvě předložky: since a for.

                               Since = od kdy něco probíhá (bod v minulosti)                                                                                                For = jak dlouho již něco probíhá (časový úsek

                                                      Oznamovací věty

    I have been learning English for five years - Učím se angličtinu JIŽ PĚT LET, proto předpřítomný čas průběhový.

    He has been waiting for me for two hours - Čeká na mě (již) dvě hodiny. Říkáme, JAK DLOUHO na mě čeká, proto předpřítomný čas průběhový

    It has been raining since 3 o´clock - Prší (již) od tří hodin

    It has been raining, so the ground is wet - Pršelo, takže zem je mokrá. To, že zem je mokrá, je DŮSLEDEK toho, že pršelo, proto je i zde předpřítomný čas průběhový.

    - POZOR - Věty typu "učím se angličtinu již pět let" NEMŮŽEME PŘEKLÁDAT pomocí přítomného průběhového času !!!, ale právě pomocí předpřítomného průběhového času.

                                     I am learning English for five years - takto ne

                                     I have been learning English for five years - tato věta je správná

                                                                 Otázky

    How long have you been learning English? Five years. - Jak dlouho se už učíš angličtinu? Již pět let.

    How long has she been waiting for me? - Jak dlouho již na mě čeká?

    How long has it been raining? I guess since 3 o´clock, so it's about an hour - Jak dlouho již prší? Asi od tří hodin, takže zhruba hodinu.

    V záporech se předpřítomný čas průběhový zpravidla neobjevuje a je nahrazován předpřítomným časem prostým.

                            Present perfect continuous X Present perfect simple

    Present perfect simple - Dáváme důraz na VÝSLEDEK DĚJE

    Present perfect continuous - Dáváme důraz na DOBU TRVÁNÍ DĚJE

    I have repaired a car - Opravil jsem auto a teď je opravené.

    I have been repairing a car for two hours - Už dvě hodiny opravuji auto. Dáváme důraz na konkrétní čas (dvě hodiny), během kterého to auto opravuji.

    She has painted her room - Vymalovala si pokoj a teď je vymalovaný.

    She has been painting her room since four o´clock - Od čtyř hodin maluje svůj pokoj. Dáváme důraz na dobu, od které ten pokoj maluje (od čtyř hodin).   

    Tímto bychom měli (doufám) probrané základní časy. Teď bychom se podívali na trpný rod, protože ten se objevuje ve všech časech, a je pro nás důležitější než v našem mateřském jazyce.

    Činný a trpný rod  v angličtině

    Činný rod (Active voice) slovesa znamená, že popisovanou činnost vykonává podmět.

        My grandfather built this house - Můj dědeček postavil tento dům (podmět je "my grandfather")

    Trpný rod (Passive voice) znamená, že podmět věty danou činnost naopak NEVYKONÁVÁ. Tvoří se pomocí odpovídajícího tvaru slovesa BE + třetího tvaru slovesa ("past participle")

        This house was built by my grandfather (podmět je v této větě "this house", ten ale tu činnost
        nevykonal, BYL POSTAVEN mým dědečkem)

    Tyto základy nebývají až tak problematické. Větší problémy ovšem způsobuje fakt, že trpný rod se
     v angličtině často používá v případech, kdy čeština naopak preferuje činný rod.

    Don't be smart with me, or you'll be punished! − Nebuď drzá, nebo bych tě taky mohl potrestat!
    (v češtině se jedná o rod činný, s podmětem "já", angličtina se ale kloní k trpnému rodu)

    In the last century, banks were owned by the government − V minulém století banky vlastnila vláda
    (v ČJ opět činný rod, podmět "vláda", v AJ trpný rod)

    The course was taught by my former teacher − V tom kurzu vyučoval můj bývalý učitel (ČJ − podmět "učitel", AJ − trpný rod)

    Zřejmě mi dáte za pravdu, že v dnešní češtině bychom v podobných větách trpný rod nejspíše nepoužili (budeš potrestán, byly vlastněny, byl vyučován).

    Trpný rod se také využívá v situacích, kdy mu v češtině odpovídají neurčité podměty typu oni/někdo/nikdo/lidé/člověk apod.

    My bike has been stolen! − Někdo mi ukradl kolo! / Ukradli mi kolo!

    Halloween is celebrated on 31st October − Halloween se slaví 31. října

    I was given lots of presents − Dostal jsem hodně dárků / Dali mi hodně dárků

    I haven't been told yet − Ještě mi to neřekli (toto využití trpného rodu, zejména právě se slovesy GIVE a TELL je obtížnější, ale hodné zapamatování...)

    Amy was taken to hospital because she'd got hit by a car − Amy odvezli do nemocnice, protože ji srazilo auto

    Will I get fired? − Vyhodí mě?

    When was the decision made? − Kdy to rozhodnutí padlo? (kdy se rozhodlo?)

    V těchto a podobných větách je daleko přirozenější použít trpný rod než neurčitý podmět THEY (they have stolen, they celebrate, they gave me).

    Jak už máte naznačeno výše, trpný rod se také často používá tam, kde mu v češtině odpovídají zvratné tvary sloves (= se zájmeny se, si)

           How is it pronounced? − Jak se to vyslovuje?

           All these bills will get payed one day − Všechny tyhle účty se jednou zaplatí

    Pokud trpným rodem vyjadřujeme, že se něco děje právě teď, nevyhneme se použití průběhového tvaru BEING, který mnoho studentů děsí (Why can't we go through here? Because the street is being repaired − Proč tudy nemůžeme projít? Protože se tu opravuje ulice)

    A aby člověk nebyl odkázán jen na jednoduché věty, tak vymyslel věty vedlejší, resp. pro nás nejdůležitější vztažné věty.

    Relative clauses - Vztažné věty

                                                          Co jsou to vztažné věty?

    Pro ty z vás, kteří při hodinách češtiny nedávali pozor, vedlejší věty vztažné (nebo také přívlastkové) blíže specifikují podmět, podávají nám o něm další informace.

    O prázdninách jsem potkal člověka, s kterým jsem chodil do školy.

    Den válečných veteránů je svátek k uctění vojáků, kteří bojovali v první světové válce.

    Ten mobil, co jsi mi dal, je fakt dobrý.

    Ten film, co nám doporučila učitelka, se mi opravdu líbil.

    Tyto věty nějakým způsobem blíže určují podmět, konkretizují ho (potkal jsem konkrétního spolužáka; dostal jsem konkrétní mobil...). Proto se tento typ vztažných vět nazývá vztažné věty určující.

                                             Používáme několik vztažných zájmen:

    WHO - pro osoby

    During the holidays I met a guy who I went to school with.

    Remembrance Day is a celebration to honour the soldiers who fought in the First World War.

    WHICH - pro zvířata a věci

    The phone which you gave me is really good.

    I really liked the film which the teacher recommended to us.

    THAT − pro osoby i věci (lze použít jak místo WHO, tak WHICH, a v dnešní angličtině je stále častější).

    During the holidays I met a guy that I went to school with.

    The new phone that you gave me is really good.

    WHERE − pro označení místa

    That's the street where I live − Tohle je ulice, kde bydlím

    Iceland is a place where I'd like to go one day − Island je místo, kam bych se jednou chtěl podívat

    WHEN − pro označení času

    People say that the days when they were young were the best ones of their lives − Říká se, že mládí je nejlepší období v životě

    WHOSE − pro označení vlastnictví

    I met a girl whose appearence really impressed me − Potkal jsem holku, jejíž vzhled mě dost ohromil

    You should apologize to the lady whose wallet you've stolen − Měli byste se omluvit té paní, co jste jí ukradli peněženku

    WHY − pro označení důvodu

    That's the reason why she talked to you − To je důvod, proč s tebou mluvila

    Teď přijde veledůležitá informace: Navzdory tomu, že v ČJ často používáme hovorové CO, tak v AJ nelze použít WHAT jakožto vztažné zájmeno !!

    The phone which you gave me is really good (nikoli what you gave...)

    All that I said was true (nikoli all what I said...)

    Zvlášť velký pozor si v této souvislosti dávejte na slova typu someone, everyone, no one, all, everything etc., kde čeština ono hovorové co používá velmi často.    

                              Vynechávání vztažných zájmen WHO, WHICH a THAT

    Nebudu vás mučit tím, kdy je vztažné zájmeno podmět a kdy předmět věty. Spíše si pro zjednodušení zapamatujte:

    a) pokud je ve vztažné větě jen jeden subjekt, nesmí se vztažné zájmeno vynechat!

    Remembrance Day is a celebration to honour the soldiers who fought in the First World War.

    The player who scored had a nervous breakdown − Hráč, který dal gól, se zhroutil

    V těchto větách je jen jeden subjekt, o čemž vztažná věta hovoří (soldiers, player), vztažné zájmeno se tedy vynechat nesmí !!!

    b) pokud jsou ve vztažné větě dva různé subjekty, lze vztažné zájmeno vynechat (varianta bez zájmena je i přirozenější)

    During the holidays I met a guy (who) I went to school with.

    The new phone (that) you gave me is really good.

    V těchto větách vidíme, že máme dva subjekty, kterých se vztažná věta týká. V první větě jsou jimi guy a I, v druhé phone a you. Z tohoto důvodu je možné zájmeno vynechat (...a guy I went to school with; the new phone you gave me...).

    Až doteď jsme (jak je uvedeno na začátku) hovořili o vztažných větách určujících. Teď jen v krátkosti zmíníme druhý typ, a tím jsou vztažné věty neurčující. Dlužno hned na začátek říci, že první typ je v běžné řeči používanější (jelikož je přehlednější).

    Neurčující vztažné věty v podstatě odpovídají českým větám vloženým, tedy do vztažné věty je vložena informace navíc, která není pro samotný smysl věty podstatná, a lze tedy vynechat, aniž by věta ztratila smysl. Tento typ vztažných vět je po obou stranách oddělen čárkami (další shodný znak s vloženými větami). 

    Porovnejte:

    Remembrance Day is a celebration to honour the soldiers who fought in the First World War. (vztažná věta nelze vynechat, zbytek by nedával smysl)

    Remembrance Day, which honours the veterans of the First World War, takes place on 11th November. (zde je zcela jiná situace − do věty "Remembrance Day takes place on 11th November" byla vložena informace, že tento den oslavuje veterány 1.sv.v., která je oddělena čárkami po obou stranách)

    The player who scored had a nervous breakdown. (vztažná věta opět nelze vynechat)

    The player, who had scored the winning goal, had a nervous breakdown. (zde je do věty "The player had a nervous brekdown" vložena informace, že tento hráč dal vítězný gól)

    V neurčujících vztažných větách nepoužíváme THAT jakožto vztažné zájmeno. Na rozdíl od určujících vztažných vět nelze vynechat zájmena WHO a WHICH !!!

    Poslední věc − vzpomínáte, když jsme mluvili o tom, že v otázkách s předložkou se předložka nachází až na konci? Tak to samé platí i u vztažných vět (předložka se tedy nachází na konci vztažné části věty).

    The girl I live with is a bank manager − Holka, se kterou žiju, je manažerka v bance